Štítek Vzdušné zámky

Je krásně,takhle krásně už dlouho nebylo.Ještě, že pro tyto případymám jeden rezervní deštník.Kdo by o to stál,korzovat po náměstí, celý zlitý sluncem.

Za tímto rohem domuje další roh,dalšía čtvrtý. Jsem zpět na stejném místě.Však v jiném čase.Je včeranebo pozítří? Kakost rozkvetla listí víří.Bude nejspíš úterý.Nebo,… kdo ví.

Rouna tam ovečkámpročesává Měsíc.Aby se necuchala.Ovce však, nemají vlnu žádnou. Rozvěšena na větvíchjako prádlo Mariinoovčáckých luceren svit. Zlatá kopýtka hledají.

Cvrček je hloupýkoroptev dro-dzu je hloupádivoký králík saw-ne je hloupýveverka nil-zi je hloupá,hroch gho-ni je hloupýale nejhloupější ze zvířatje kilkil – člověk

Fuňát, přecházeje koleje,zastavil se a počal zpívat. Kolem projel vlak. Ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš ššš – dvacet dva vagonů. a další Ššš ššš…

Vezmu slova,tu je přistřihnu,tam kousek popotáhnu.Zde přibarvím a tamhle odrhnu.Co že to je?Může to být báseň.Nebo hromádka prošlých slov.To už záleží na tobě. A teď mou báseň posral holub.Tak vidíš.

Prohrábnul si červenou nití obšívané kapsy a řekl –Nemám-li to v pravé kapse,budu to mít dozajista v levé.A nemám-li to v levé,ztratil jsem to.Co?Ále,  to je vlastně jedno.Kdo by se shýbal pro zlatý pětidukát. Leda snad nějaký Fu.

Co bych se snažil.Snažte se zase chvíli vy.Já si dám nohy na stůl.A vy? To je přece vaše věc.Kdosi mi tvrdí, že to není báseň.Já povídám, co by to bylo?Dát si nohy na stůl, je jedna báseň.Zkuste si to.

Svět byl toho dne mnohem větší.Ke ztrácení.I k nalézání.Tak se ztratil a zase našel.Zaplať pánbůh, že nebylo ještě bláto.

Ume, umé Vyjedu na mořeV malém vydlabaném člunuUme, ume, uméNevrátím seNa polích není co jístUme, ume, uméDát život silnýmZa svůj starýUme, ume, uméZapomenou mé jménoTak je to od pradávnaUme, ume, uméVesluji dokud mám síluSlunce jde spát do MořeUme, ume, uméJe…