Na nehtech
a na kotnících zůstávaly nám
bílé lístky pámelníku.
Dešť smýval stopy,
když byli jsme
na cestě odnikud
a nevraceli se nikam.
Přijímali jsme Podobojí –
rozemletých klásků žita v dlaních
a sami sebe.
Konec nekončí
a začátek nezačal.
U řeky nesedí rybář,
který nás převeze na druhý břeh.
Jezdci s korouhvemi,
jezdci se zlatými štíty,
jezdci na černých koních,
se vrací zpět a znovu přichází déšť.