Štítek Vzdušné zámky

Lidi se mění.Když přijde soumrak,mění se v ptáky. Ale jen ti zlí se mění v havrany.Ti hodní mají hrdliččí kroužek na krku.

Makové pole Především, chtěl bych ti říct,nic nového se nestane. Tramvaje budou dál projíždět městem.Dělníci dál chodit na šestou do továrny.A vlčí máky dál pokvetou. Jen v mém kabátě, v místě levé náprsní kapsy,bude nová malá dírka. Krev z ní…

Nemaje vlastního těla,půjčoval jsem si cizí.Ta jsem pak pokládal na poličky z mahagonu. Pod každým tělem, zdobným písmem,jméno na kartónu krémové barvya drobný, z bronzu odlitý, zvoneček.

Když mi po tvářích stékaly slzy,tehdy jsem prohlédl.Neboť tehdy tipo těle začaly vyrůstat růže. Od konečků vlasůpo prsty na nohou,vstávaly na tobě bílé záhony růží. Prsty však,ty podobaly se spíše kostem.Zářivým jak ebur,krásným tak, že nemohly být mými. Tvé slzy…

Muž v červenobíle pruhovaném trikotuvyšvihnul se na napjaté lanoa jal se chodit po rukou. Už od samého počátku tvrdil,že je akrobat, eskamotér  a kouzelník.Nikdo mu nevěřil,než třetí rukou začal z úst tahat živá kuřata. Pak říkali, to je opravdu kouzelník,…

Ethel Cesta plná kamenů rudýchzuby cenících,čenichajících v kruzích.Beru do kapsy ten jediný modro-šedý.Připomínací.Kladu ho na okno,hned vedle,k hlavě tvé. Odcházím po špičkách.Zahrada je až u řeky, až úplně dole.Tam, kde je člun přivázaný k jabloni.

Pomalu se stmíváuvnitř i venku.Skrz nazlátlé pole v dálikráčí mužna šňůrce za ním Slunce jako velký balón. Teď se otáčí.Dívá se směrem ke mně.Mává mi.Patrně na rozloučenou.

Pimprlový divadlo(mluví Kašpárek neboli Enšpígl) Ty moje Kolombíno.Panenko s krásnejma šatama a velkejma očima.A teď se ti budu dvořit.A ty budeš poslouchat moje písničky.A ne-li, udělám ti na táhýlkách uzlíky.A už nikdy neřekneš, óóó.Lucipera na tebe pošlu.Zahrajem si karty o…

Zdálo se mi o zahradě,že jsem se procházel zahradou,tak krásnou,že si ji teprv musím vyzdát. Plnou olivovníků,starého dřeva, padaných ořechů,libečku a azalek. A tu na jednom místě,chtělo se mi kleknout.Jistě to bylo místo nejkrásnější,chrám v chrámu Davidově. Z ulice doléhaly…

„Co to má mezi nohama?“,zeptala se paní střelmistrová.Nu měštka.Asi nikdy neviděla psa.