Chodec za chodcem
spěchají ulicí.
Já však nehybně stojím
a v louži pozoruji vrabce.
#3436
Slyšíš?
Přesypám svá přání jako kuličky hrachu.
Slyšíš má přání?
Tak slyšíš je?
Proč mlčíš?
#3435
Neuvěřitelně, rozmile,
řekla mi Milá:
„Odcházím.“
Zeptal jsem se:
„Navždy?“
Usmála se. Řekla:
„Ano.“
Ano, tak tenké,
že jeho konec
dodnes nemohu nalézt.
#3434
Vašek
ko kO ko KO
ko ko ko ko
kO ko ko ko
ko ko Ko ko
ko ko
ko kok
tá
#3433
Má Dlouhovlasá, řekla mi: „Kamení ti srdce.“
Dal jsem jí za pravdu.
Neboť, co jiného je zapomenutí pláče.
#3432
postupně si všímám
těch odlesků v sobě
beru je do ruky
jeden po druhém
představuji si moře
v tom zálivu
v tom létě
kde jsme byli
#3431
Ta důvěra,
když řeknu neboj se
a ty zavřeš oči.
*
každým slovem ti
snad ne jen srdce lámu
asi čas jít dál
*
Lucie
svíčky za oknem
dávají tomu všechno
venku starý pes
#3430
pár drobných vzpomínek
mihnou se jako had v trávě
kde jsi poutníče
kterýs dnes zavřel
nad ránem dveře až přespříliš tiše
#3429
voní ti ruce po tymiánu
a já,…
… já s Tím nic
nenadělám
#3428
jak dlouho ještě
dá se odcházet
zrození smrt
smrt zrození
a další zrození
za šumění deště
za času měnícího písek
v dutý zvuk přesypaných kostí