#4093

někdy je touha větší
než může být skutečnost
pak to bolí

naše cesta do Assisi skončila dřív
než mohla začít

#4092

můj milý, byli jsme spolu chvíli
když naše rty — dva ptáčci — se políbili
dnes večer však znovu usínám sama
bílý kouř nad válečným polem
ty ležíš v dálce a cesta dokonána

#4091

Můj drahý šel už dávno spát
já však musím načesat
ještě stříbrných hvězd pár do sukní
Aby až zas se vydá v dál
jenom na mě myslíval
Tak tmavá jsi naše noci poslední

#4090

Není snad proplout
a nezčeřit hladinu

něco jako osvícení?

#4089

jen lehce
pootočit
zub času
změnit tok řeči zpět do úst
být hned od začátku moudrý
a pokorný

#4088

Začátek, prostředek a konec

Začátek

je poledne
bzučení much nad hnojem

jako by už bylo parné léto
a přece
všechno teprve začíná

Prostředek

Hrnec, měchačky a naběračka si povídají.
Je to veselá společnost.
A teď, bum.
Všichni smíchem popadali na zem.
Kocourovi spadnul hrnec na ocas, jaj.
Leknul se a proběhl ohništěm,
zapálil barák.

Koneckonců, co je divného na tom,
že si kuchyňské náčiní občas povídá.

Konec

Na konci té povídky od Ivana Rastislava Střežovského se zjevuje,
že ten největší hajzl vesnice se směje nejvíc.
Je to dobrá povídka. Ten konec je jak ze života.

#4087

sám si tvořím svůj svět
nevyznám se v něm

mám chtít po jiných
aby mě v něm vedli

#4086

slavnostní pětiverší

slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší
slavnostní pětiverší

#4085

obloha byla modrá
nezvykle modrá na tuto hodinu
ale nešť
teplý pivo od Urbanů to všechno srovnalo

#4084

už letí
už se snáší
níž a níž
do vlasů
sedají
cupují látku na kalhotách
trhají kůži
drápky zaťaté do masa

múzy
ty mrchy
už zase hnízdí