Mám tak trochu strach.
Až zahrčí v hodinách.
A začnu obracet se v prach.
Jestli v tom shonu nezapomenu.
Zalít kytky a zamčít byt.
Se všemi známými se rozloučit.
A hlavně, pro pošťáka –
cedulku na dveře dát.
S novou adresou.
Nejsem si jistý však,
jestli na ni napsat mám
Peklo nebo Ráj.
Galantní poezie
proč holoubátka pod plachetkou máte?
Proč dusíte je tak?
Svobodu ptáci potřebují
a holub je přec pták.
Odkryjte je trošku, ať nadechnou se
a uletí-li pak,
tvorové nevděční to byli
tak ať trefí je šlak.
Tramvaj, veřejný výdobytek civilizace.
Za minutu přijít měla. A já, místo toho,
mávám jí svým kapesníkem.
Jsem opuštěný na přeplněném peronu.
Jsem pohozená jehla v kupce sena
a nadbytečná rukavice, ruce bezrukého.
Tu tedy odkudsi, zbojník Robin.
Ten, co dával, místo bral,
zalechtal mě pod nosem.
Ohlížím se, hlavu div si nezvrátím.
Stánek. Stánek s koláčky a horkou,
na štítu inzerovanou, mimořádnou, kávou.
Jako když hřebec nad klisnou, vůně toho nápoje mé chřípí šíří.
Nadechuji se a ona,
mysl i obě mé plíce plní.
Slečno, ano Vy. S těmi červenými punčochami.
Stoupněte si do kolejí jako semafor.
Zastavte čas.
Zastavte mi ten okamžik.
Na okamžik aspoň, prosím.
Chtěl bych do sytosti opít se
vůní čerstvé kávy.
Láskou.
Dodatek :
"Než z flámu vrátil ses
ta kytka
opadala."
Znuděný déšť,
záhony růží
skrápí.
Každé z nich
vlahý deštík
sliboval.
Poupě růže.
Výrostek déšť
hrubě v něj se dobývá.
Ubohá malá růže
ještě bez trní.