Pokaždé zapomenu,
že je život tvrdý.
Proto chvíli letím
a zase znovu padnu.
Přitom jsou mraky
plné modrých ptáků.
Křídla se jim lesknou
až zebe.
Koncem prosince
Už jsem si zvyknul na to – míjet se.
Skoro přirozeně, jako léto a zima v lese.
Jenom koncem prosince,
když škrábneš nehtem po sklínce.
Je mi pořád na zvracení.
Břízy
Stráň je plná bříz,jako deka psích chlupů nebo hnid. Dnes napad sníha bílo je že na chvíli i malý potok ztich. Vše je odpuštěno.
Sama
Jsem sama, řekla.
Ani se nepohnula.
A nad námi vyšla hvězda.
Co jiného se mohlo stát.
Neodcházej
Stačí jen říct a já půjdu.Ne, počkej ještě ...Jen si knížky sbalím.A ze zrcadel sejmu obrys tváře.A snítku vůně vložím do herbáře. Ne, počkej ještě ... ... ještě nedocházej.
Kéž by
Kéž by mi navždy zůstaly oči kojence. Kéž bych neztratil srdce milence. Kéž by, až zetlím, na hrobě si děti hrály. Kost moje s tou tvojí se v hlíně milovaly.
U stromečku
Jsou pryč zbytky sněhu,
které přikryly můj hřích.
Na stromeček baňky věším,
slyším jen svůj smích.
Haná
Myslím, že co dát jsem mohl, dal jsem.
A vrcholky mých přání jsou dnes vysoké jako pláně Hané.
Však snad ta pole jsou žírná dost
srdci i břichu pro radost.
Pes přítel člověka
Poprvé jsem přišel o postel.
O srdce Tvoje po sté.
Možná to bylo naopak,
ale na tom už tráva roste.
Dávno už žiješ s jiným –
psem ne-kom-pli-ko-va-ným.
Petrklíč
Chtěl bych křičet
čmárat slova
do kterých se
Láska schová.
Křehká jako petrklíč.
Rozkvetla. Je pryč.