Myslím, že i ty Slunko,
jsi milenkou Jeruzaléma.
Že za soumraků nad ním prostíráš,
svoje pláště šité do červena.
A já, já na kopci stojím
a vaši lásku tiše závidím.
Posel
Padá, jako by neměl dopadnout.
Mlčí, jako by nesměl promluvit.
O mladém počátku Léta,
kdy ptáci začínali hnízdit.
~~
Naplňuje mne hlubokým štěstím,
chodit po cestičkách zapadaných listím
a všemi smysly vnímat, smutnou krásu Podzimu.
Odysseus
Plachty se napnuly.
Zbývá očím neuhnout
z vrcholků vlny.
A za Zlatým rounem plout
v poslední kout moře.
K počátku Smrti.
Záplaty
Chodníky jsou plné listí,
záplaty svědomí
ušlapaného k smrti.
Teď; paprsek vzlétnul
mezi stromy.
Jako naděje žlutý
a pořád letí.
Šípky
Valčík na rozloučenou
zachytil se v trní.
Kapka krve
mu tekla po rameni.
A tak,
jeden šípek spad;
do kamení.
Jeřabiny
Vítr, má milá
rozčeřil tvůj klín.
Úzký proužek
jako úsvit na obraze.
A já chodec,
který přešel po provaze.
Na druhém konci
padám do jeřabin.
Fear
Jsi zde?
Slyším tvůj dech.
A ještě cizí, … vzdech.
V těch sněhobílých zdech.
Jsi.
… zde.
Slova
Dnes mi už zůstala
jen slova bez přívlastků.
Ta barevná vsadil jsem
do ranní oblohy.
Na večer nad mořem,
když kroužil párek racků,
zbylo jen pouhé – ach.
Artista
Malý artista.
Usnul na laně.
Cípek Měsíce.
Padá mu ze dlaně.
Spí.
A kočka bdí.
Divíška
Tenkrát jsme byli spolu a řekla jsi –
proběhnem se po trati.
A my běželi a klopýtali vedle sebe.
Kosatcovou a Liliovou.
Až jsi měla náruč plnou květin.
Bylo to krásné a bylo to v červnu.
Měl jsem tě tak rád a od nádraží houkalo.
Odjela jsi a kytice zůstala mezi pražci.
Voněla po kosatcích a dehtu a tvých vlasech.