Stoupám ke slunci;
raněný pták.
Těžká křídla
se boří do oblak.
Divoký sokol.
Mojí duše dech.
Hřích bodá příliš.
V labyrintu zdech.
„Podej mi ruku,
zahynu!“
„Přibitý k zemi.
Bez Tebe pominu.“
Eva
Prstem si rozetřeš po víčkách stíny.
Na dlouhé nohy nasoukáš džíny.
Tričko do pasu; snad o kousek víš.
Vidělas dobře co ukázat smíš.
Jakoby náhodou prohrábneš vlasy.
On už si všimnul tvé jemné krásy.
Skrz něj se maličko usměješ.
Naznačíš, že mu srdce zahřeješ.
Když zdá se, že polknul už návnady dost.
Odněkud zasyčí. „Nedáš si jabko?“
„Jenom pro radost…“
Bez jména
Jako bych
všechna jara prožil.
I ta budoucí.
Dnes vůkol není nic.
Jen ticho
a nebe rudě planoucí.
O rose
Byla srdcem, jenž s nádechem se chvěje ve Tvé dlani.
Láskou byla, dávající smysl umírání.
Touha, která v kleci musí žít.
Duha, co chce zase bílou být.
Kapka vody, sluncem rozzářená.
Vodní pára, nepatřená.
Není.
Poeta
Vpíjel se do tváří,
žil mezi budhisty.
Na rozích postával,
hledal svět pod listy.
Se slovy bez smyslů,
hrál party šachistů.
Štětcem byl kopisty.
Stý mezi statisty…
Osm písmen
Osm písmen,
co mi půlnoc diktovala.
Hledím na ně po sté.
„Chybíš mi“,
cizí rukou na papíře.
Vyznání tak prosté.
Dlouhá zima
Prázdná jsou místečka
v korunách ořechů.
Šedá je běloba
dlouhé zimy.
Znovu bych ve větvích skrývat se chtěl,
loučit se s přítelem prvními stíny.
Červánková kolíbačka
Kvůli tobě koupu se
v lístcích vlčích máků.
Jen pro tebe vyšívám
stříbrem krajky mraků.
A když chci ti ukázat,
jak být hvězdám blíž.
Kouknu do tvé postýlky
a vidím, že už spíš.
Smrákání na Rejvízu
Beraní krví je čára značená,
vedená přes prsy Černých Madon.
Pastýřka hvězd ve dřevě schovaná,
do cesty háže mi závoj.
Zpívánky
Spolu byli.
A pak leželi,
leželi ke spánku.
Sami byli.
Dvě chladné slzy,
slzy ve džbánku.
Hajej, nynej.
Dětem Smrtička brouká,
brouká zpívánku.