I tady zpívají ptáci.
Zde na mramorových deskách.
A já jim jen tiše tleskám,
abych ty co spí, abych nevzbudil.
#0417
Kůže se mi už neleskne,
má drahá.
Spíš zdá se, že šedá je,
má drahá Marie.
Tak vem si mě.
Ať nebývám nikdy sám.
Ať někdo blízký
mi jednou prázdné oči přikryje.
#0416
Vyhlíželi jaro,
když volavky přilétaly.
Vyhlíželi jaro,
když Měsíc stál nad horou Pang.
I začali se sami sobě smát a říkali – jaro nikdy nepřijde.
Teprve poté přišlo jaro.
#0415
Kapka potu běží po zádech.
Ještě jeden nádech.
Jeden dech.
Svět láme se v základech.
Noc je a přece den.
Smát se chce.
A zrno padá.
Padá. Ne však na kámen.
#0414
Ani stopa v písku nezůstala
jen matný pocit, že tu kdosi byl.
A studna v poušti žízní vyhloubená.
A poutník co z té studny pil.
#0413
Neboj se.
Přešel jsi poušť
přes vrcholky hor jsi šel.
Jen malou chvíli,
ještě chvilku posečkej.
Vítat tě bude prostřený stůl.
#0412
Havrani jsou slyšet,
však odkudsi z dálky.
A hlasy tetin na rohu.
Co o teplých dnech si povídaly
a pak bez konce se smály.
#0411
Erec Jisra’el
Z dálky se ozývá
cinkání zlatými rolničkami.
Co na kotníčcích míváš,
když zůstaneme sami.
Neznám tě ještě
a už se mi po tobě stýská.
Znovu mi zatanči.
Zlato ze střech se nocí blýská.
Dívko z Jeruzaléma.
#0410
Třpytí se kopule Chrámuprahnubýt uvnitř být uvnitřrozumíš?
#0409
Proč, proboha, Slunce
za úsvitu prolévá tolik krve.
Pro člověka.