#0428

Cítíš to?
To plnotučné Jaro.
Jaro plných tvarů
a mléka
a medu
i natěšených včel?

Vždyť kámen by se chvěl
z těch hlasů.
V úžasu by se chvěl.
Až ke zlatému Podzimu.

#0427

Když bylo několik dní ošklivo

Ranní Slunce
proplétá se,
zlatá nit na oušku.

Je to už napořád
nebo zas na zkoušku?

#0426

Chci ti ukázat
to co to je
a ne to co to není.

Však to neobejde se
bez zranění.
V krajině srdeční.

Jen o to přece šlo –
o zakázané uvolnění.

#0425

Přichází den. Tiše,
kočka v bílém kožíšku.
A paprsky slunce
zlatě ti píšou kruhy po bříšku.

Myslím, že za pár chvil
by se každý utopil.
V rybníku slunce
co ráno přelévá se, víno v kalíšku.

#0424


Dokázal bych ti popsat každý kámen té Zdi.
I jeho chlad.
I jeho vůni.
I slova co se do něj šeptala.

Neumím ti popsat, co mi zpíval,
když se moje hlava v jeho stínu schovala.

#0422


Pašije podle Jana
Jan 18,1 – 19,56

Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko.

#0420

visí

na tom dřevě

sám

pro mě

dobrovolně

#0419

Páteční

Přivstal jsem si
abych hned zrána poslouchal ptáky.
Dříve než ztichnou
v půli dne.

Vlastně se divím,
že nemlčí.
Vždyť syna Marie
zabíjí kvůli mě.