Předchozí | Následující
#625

Nokturno pro dva hlasy

Sejdeme se nad ránem
u těch proutěných křesel.
Budeme se navzájem těšit
a čekat na rozednění.

Klouby prstů opět zbělají
v nervozním očekávání dne.
Potom, oba ztuhlí, vypijeme kávu.
Znamení konce noci.