Jarní logopedická
Jarní déšť křemen okřesává.
Kam ztratila ses,
Smavá?
Že stružky slzí
ze střech crčí
a syčí říčka dravá.
#0437
Nechte mne být, chátrám.
Celým zjevem podobám se márám.
Dnes si mě splet
i jabloňový květ,
když na madlo mi pad.
Přišel Listopad.
#0436
Zima v pohoří Wu-tang
Severním větrům
se borovice klaní.
Hřbet má až k zemi.
#0435
O Srpku Měsíci
Až teprve nad ránem
stojíš na modré rampě dne.
A obloha bledne a rudě žhne.
Stojíš nad propastí dne
a pes nestěkne.
#0434
Jak se stane,
chtít letět a padat na zem?
Jak blázen se smát a říkat:
"Chtěl jsem letět,
a dopadl jsem na zem."
Jak se stane,
být svatým bláznem?
#0433
Na kostkovaném ubruse
budík
tiká.
Vymyká se tichu.
Jak bochník chleba voní,
vzdychá.
#0432
"Dnes nikam nepospíchám", řekl.
"Je sobota."
Seděli jsme na lavičce vedle sebe.
Já a můj stín.
A bylo nám dobře.
#0431
Pokaňkalo jsi mi dům.
Mé zlaté, mé nejmilejší.
Až do večera ho budu mýt.
Ale Slunce to jinak neumí.
Nezlobím se.
#0430
S vlasy do copu
věnec kolem hlavy,
běžela bez dechu,
aby pravila mi.
Že Měsíc plavý,
že zapadne brzy
mezi dolinami.
#0429
Ach Bože,
už je to tu zase.
Sukně
podkasané v pase.
A dívčí lýtka
jak věže.
Deroucí se
zrovna do oblak.
Ach Bože,
už je jaro zase.