Předchozí | Následující
#637

Je ten kostel jak na obláčku.
Jak když po špičkách si běží.
Má stovku oken na oplátku
a dvakrát tolik věží.

Když k večeru však rozžehnou se
venku stužky žlutých očí,
tiše se tiskne k Jezulátku
a do jesliček prší.