Jsou kaštany chudé,
chudší o půl náruče květů. A listím pláčou.
A potom podá Podzim ruku Létu
a kaštánci do trávy skáčou.
Večerem stejné listí metu.
#0457
Vstanu a půjdu do kaštanového háje
a zjistím, proč náhle to světlo tam je.
Kdo zapomněl zhasnout
a nechal mě žasnout.
Že od jisker v očích na listech světlo plane.
#0456
Nehodí se,
vrnět jako kocour,
když hladíš ho v kožiše.
Tak budu jenom sedět
a nechám jiskry praskat.
Úplně tiše.
#0455
Večer je tráva suchá.
Už nemá sílu omočit ti boty.
Snad, když lomikámen vezmeš
a klepneš jím na tři ploty.
Zamrzí jej.
I zapláče do foroty.
#0454
Na motiv Touha J.Orten
Kruhy, kruhy
nic než kruhy.
Mají všechny barvy duhy.
Světlo na nich
láme se a stáčí.
Snad jen slovo
ještě jedno stačí.
Slovo ve dvě zkroucené
dotkne se zas pramene.
#0453
Stalo se to za úsvitu.
Hořela stodola,
hořela štěňata,
hořela kuřata
i studna hořela.
A já stál a plakal.
Celá Země hořela.
Od úsvitu.
#0452
Jakou to divnou abecedu
mají ti všichni ptáci.
Poslouchám je
s hubou otevřenou.
Jak píšou Dopis zvací.
Ptačicím.
~~
Psáno toho dne, kdy Král Jelimán
na sjezdu v Nymburce
říkal věci nevídané.
#0451
Když natáhneš k Měsíci dlaně
zatřeseš jím
a ono málo co se stane.
Až potom smíš říct,
až po tisící –
Je čas Naděje s plachým krokem laně.
#0450
Žijem vedle sebe.
Na tloušťku dvou peří.
Na šířku otevřených dveří.
A víme jen tolik, že
se mezi námi šeří.
#0449
Tábornická uspávanka
Z křídel zlatohlávků
postavím ti lávku.
Do spánku.
Aby se ti hezky spalo
ve snu tě nic nepíchalo.
= Tati, vidím Polárku! =