Dnes pokáceli jilm před školou.
Už tam není
ani paní učitelka Horáková
ani ředitel Hauzer.
Zmenšil se
kousek čehosi
co jsem nosil jak znaménko na kůži.
Snad ještě,
aspoň za dobrého počasí,
půjde nahmatat. Malý kousek čehosi.
#0487
Neměj mě tolik rád,
pukne ti srdce až jednou odejdu.
Vidíš ten starý vinohrad?
Taky uschnul, když ho mladý mráz obejmul.
#0486
Víš, když ti říkám,
že tě nemám ráda.
To mi jen křičí cosi
vprostřed těla.
Říká, že neumí se rozhodnout.
Co samo se sebou.
Kým vlastně chtělo by být.
Jestli se tebou nechat rozpustit.
#0485
Postavil bych koráb
z cedru a santálového dřeva.
A pluli bychom, kam by si až chtěla.
Však cedry u nás nerostou.
Tak před tvou adresou
nechám jen lodičku z borové kůry.
A přát ti budu, aby noční můry
nepluly plavbu tvou
pod hvězdnou oblohou.
#0484
Zabíjíš draky,
všude kolem sebe.
Kolik zabils jich v sobě?
Ach, jak pýcha zebe.
#0483
Dnes jsem si všimnul,
třešně se červenají.
Jistě dlouho už.
#0482
Kuličky deště
jak hrozny v trávě.
Blyští se zlatě, boubelatě.
K prasknutí plné
Slunce a Onoho dne.
Ó, Pane.
#0481
Jsi krásný,
v očích máš opály a karneoly.
Řezaný jsi z cedrového dřeva.
A já, dnes i denně klaním se
pouhé hromádce
z vyprázdněného střeva.
#0480
Už odešel
Muž bez domova.
Než mu kávu uvařili
a namazali chleba.
Z lavičky vstal a šel znova
hledat domov. Ten kámen bez domova.
#0479
Lehce přizvedneš malíček,
když zvedáš hrneček čaje.
A lehce obočí;
Země se otočí.
Nad námi hvězdy tvoří Jižní kříž.
Jsme si blízko, blíže, mnohem blíž.