Žongluješ se slovy, miláčku.
Kamenná koule pro tebe znamená kámen.
Jednoho dne však dopadne na zem
a tvůj svět promění na sračku.
#0381
Ještě dva, tři kroky
a cesta bude u konce.
V zádveří zůstane z kabátu kupička sněhu.
A prošláplé stopy zmizelé v šeru.
Nastane čas se ptát.
Kolik větví jsem na cestách zlomil.
A kolik zlomených
svou vinou nedolomil.
Nastane čas se ptát.
#0380
Šel jsem domů a ptáci křičeli,
křičeli ptáci je Jaro.
Šel jsem domů a křičel jsem,
křičel jsem na ptáky je Zima.
A ptáci křičeli
jak Zima jim kroutila krky.
Šel jsem z domu
i sbíral kroucené krky.
Byla mi Zima k tomu.
#0379
Tiše prší
a vítr nosí ti vlasy
jaká byla bys asi
bosá?
#0378
Na vysokém Lenina píku
ležel jsi mi na pupíku.
Divný to bylo
protože lilo.
……
На высоком Ленина пике
вы лежали на моей пупке.
Это странно было
потому что лило.
……
.. ještě bych měl asi dodat , že Пик Ленина je vysoký 7,134 m.n.m
#0377
Prošel jsem kolem hřbitova
u srdce náhle hniloba.
Že smrdím víc než oni
co vešli dovnitř vloni.
#0376
Je to zázrak.
Měsíc je velký jak tvoje hlava.
A malý; zas jak vážka hravá.
Pak chvíli se koulí z kopce
v kabině visí na lanovce.
Kde jsem byl,
tím byl.
Míč se v Měsíc proměnil.
#0375
Tady v tom krámku
býval můj dědeček holičem.
Dnes má zaslepená okna
obchodník se chtíčem.
#0374
V okně jsou mříže
jak černé křižovatky.
Jedna běží tam
a druhá zase zpátky.
Jde jen o to,
aby chodci nedrželi se za ruce.
A nelíbali se prudce.
O nic víc. Snad ještě, aby nešlápli si na střevíc.
#0373
Mám oči mělké
jako dna rybářských šalup
a dlaně hluboké
jako propasti nejvyšších hor.
Oči pláčou
dno bárky plní
a dlaně plné jsou
slzy již nepojmou.