#0498

Jsi tichý strom, můj milý.
Ptáci spí ve větvích.
A ty zase říčka dívá,
co malé rybky jímá v náručí.
Buď se mnou do konce světa.
Zůstaň se mnou až do konce léta.
Tvé vlasy se v mých vlasech rozpustí.

#0497

Tichý jsi strom, Můj milý.
Bystrá jsi říčka, Má milá.
Kdybychom na věky byli.
Tak jak vody v nebi zbývá.

#0496

Vlastně se obyčejně bojím,
že jednoho dne,
až mi dojdou síly.

V tu chvíli
kdosi se zeptá.
"My se známe pane?"

#0495

Akord
se v pramen
třech tónů
jemně stočí.

Slečna
kávu pije.
A deska gramofonu
třicet třikrát v drážce skočí.

#0494

Jakoby náhle
opadly všechny stromy.
A touha
co v mladých letech tolik bolí
schovala se do trávy.

A vítr ten pichlavý,
ten ji češe vlasy.
Snad už nikdo neuvěří,
že zpívala na jarním keři.
Jak malý slavík, vlahým večerem.

#0493

Nad kopcem přelét pták
tichý jako Smrt.
I křídlem táhle máv
jen okem nedomrk.

#0492

Dvě divizny stojí
uprostřed kvítků modrého lne.
Zlaté dva sloupy,
dva meče vbodené.
Do Soudného dne.

#0491

Hrst ořechů
co ti leží v klíně.
Mozolnatých.
Ruce trhovkyně.

Stejné jsou i dlaně tvoje.
K čemusi co bylo. Dveře dvoje.

#0490

Na chodník spadlo pár kapek
jako když bičík zasviští.
Hejno šedé poposedlo
a znovu klove náměstí.

Jen duha je trochu jiná.
Klenutá do ruda.
Mezi Hradem a pěstí
soudruha Lenina.