Předchozí | Následující
#696

Čekání

Rukama cloní si tvář
brázděnou jak podzimní pole.

A když louka se Sluncem přikryje,
usedne na polštáře
mateřídouškou a trávou holé.

Hledá, jestlipak v dálce
šedivý stín po čapce zahlédne.
Však vlaštovky ty na obrátce
přinesou zas jen prázdné poledne.