Večer si lehnu vedle tebe
Skřížím ruce na prsou
A nechám si o tobě zdát
Jako by to mělo být navždy
Ráno se probudíš a řekneš
Proč spíš s rukama skříženýma na prsou
A já ti řeknu – Chci si o tobě nechat zdát
Kéž by to tak už bylo navždy
#0547
V rukou držíš moje vnitřní srdce
Vybalené z polystyrenových vycpávek
Několika vrstev novin
Vyndané z krabice pečlivě oblepené lepící páskou
Vlastně ani jako srdce nevypadá
Spíš jako holé kuře
Nebo pulec
Nebo bezbranné dítě
Chtěl jsem ti říct
Nemačkej ho moc
To jsem já
Úplně nahý
#0546
Vítr listí žene,
co ještě s jarem bylo květem.
A jen mimochodem,
napadá mě,
že byl jsem chlapcem,
otcem
ba i dědem.
#0545
Odejdi do hor
a prázdno naplň prázdnem.
Tao
Jako džbán dává tvar vodě,
tak voda dává tvar džbánu.
Tao
Hoď kamínek do řeky.
Už nepoteče jako dřív.
Tao
#0544
Vědro tluče
o starou studnu
umíráček.
~
Kamarádovi, který odešel.
#0543
Janov
mosty měly by vést
odněkud
ne končit v prázdnu
kvůli pár snad bláznům
co věří,
že vedou
někam
r.i.p.
#0542
Rozutekli se po zahradě.
Tví bronzoví koně.
A ty máš místo slzí
modré květy v očích.
Vrátí se.
Prostě to víš.
#0541
Už dozrávají jeřabiny.
Léto klepe na hodiny.
Nad ránem
to zas už bývá šero.
Jen jeřabiny svítí
a všude kolem šedobělo.
#0540
Prší,
krápe celý den.
Déšť ťuká,
skáče do oken.
Země je deštěm plná,
nahá se cachtá pod splavama.
A voda syčí,
každou škarpu plní.
Déšť poskakuje,
zpívá si i v trní.
Zpívá, že Bůh je veleben.
A déšť stříká. Tluče do oken.
#0539
Vlaštovky sedí na drátech.
Na krátký nádech.
Tak blízko dá se jít.
Tak těsně přiblížit.
V poledne sním
a vážím co smím.
Abys neodlétla,
jak vlaštovka to dělá.
Když vyplaší se
a potom koncem léta.