Podzimní haiku
pták pták pták pták pták pták čáp pták pták pták pták
Podzimní haiku
pták pták pták pták pták pták čáp pták pták pták pták
Ještě je teplo
jak v mámině náručí.
Kočka zapřede
a moucha zabzučí.
Ještě je teplo
v jabloňovém sádku
a jabka padají
hezky popořádku.
V pavučině,
v trávě
kapka rosy
právě
chytila se.
Jak kontryhel
ve herbáři. Střípek v síti
do slunce
svítí
přestat nemůže.
A přece chtěl bych vědět,
když se sešeří,
když na lůžku jsem,
co v černém sadu,
co asi stromy večeří.
Lapím tě do sítí
dřív než přilétneš,
šedivý Podzime
sytý mokrým listím.
Smutkem šustíš po Létu,
přítom křídla splihlá máš, ze šedivé mlhy.
Kde jsi Podzime
zlatého vína
a červených jablíček.
Kde?
Ať zachytím tě v letu
v chomáčku babím. Už tě nepustím.
Hodinku před rozedněním
jsem na lůžko uléhal.
Hodinku před rozedněním
jsem dech tvůj poslouchal.
Hodinku před rozedněním
jsem se s tebou miloval.
Hodinku před rozedněním
jsem černé vlasy kolébal.
Hodinku před rozedněním
jsem první ptáky přivítal.
Hodinku před rozedněním
jsem už tolik ze dne vzal.
Pijácká
Když ráno Jeden
domů se vracel.
Před ním Stín
v klestí se ztrácel.
Ten Stín,
vždy byl věrným jeho druhem.
Vždyť i polem bloudil
s Jedním stejným kruhem.
Zacinkala tramvaj a pak už bylo ticho.
Takové ticho, že jsem slyšel zvuk bot na dlažbě.
Takové ticho, že jsem slyšel své srdce, když oněmělo.
Namlouvací
Můžeš mě lapat v síť,
však nebudu tě milovat.
Můžeš mě zkoušet mít
však nebudu tě litovat.
Když jako maličký ptáček pláchnu ti
a vyzpívám všechno v souvrati.
Celá dědina, pak bude se ti smát,
když já půjdu s jiným přebývat.
Víš, chtěl jsem ti říct,
jednou se potkáme.
Přál bych si,
aby to bylo dřív
než někde ve dveřích.
Ale i dveře stačí
a potom
vezmu tě do náručí.
Nebo mi podáš dlaň.
Tak, jako když jsi byl malý. A já už velký.
A potom půjdeme
ztichlými nočními ulicemi.
Budou se na nás sypat velké těžké vločky
a sníh bude skřípat pod nohama.
Půjdeme spolu a budeme si povídat.
Až do věčnosti.