#0625

Nokturno pro dva hlasy

Sejdeme se nad ránem
u těch proutěných křesel.
Budeme se navzájem těšit
a čekat na rozednění.

Klouby prstů opět zbělají
v nervozním očekávání dne.
Potom, oba ztuhlí, vypijeme kávu.
Znamení konce noci.

#0623

Listopad

Skrz holé větve
hvězdy prosvítají.

#0622

Měsíc
do něma zpitý
padá
na mokré listí.

#0621

O Marseille II

Voníš.
Po šafránu a levanduli,
po rybách a rybářích,
po vojácích a prostitutkách,
nejvíc ale, nejvíc asi po mořích.

#0620

Začíná zábst,
ruce studí.
Marně se do vlňáků balíš.
Prý zima je
až na osrdí.

#0619

Listí na kamení kleká
jak ve zpovědnici.
Bože, odpusť nám,
že řekli jsme, co nemělo se říci.

Listí na kamení prší,
prší a ne málo.
Bože odpusť mi
za všechno, co jednou se už stalo.

#0618

Ze sadů je cítit vůně padaných jablek
a konce.
Ještě se nadechnout
než zvonce krav
z pastvin zamíří domů.

#0617

A pod stromy leží
plno zlatých rybích šupin.
Jestlipak někdo
přál si
najít sebe sama?

#0616

Pojď, najez se,
zuj si boty
a sundej klobouk ze kterého crčí.

Až odpočineš si
zapálíme svíci
a budeme si povídat.

Až do rána.
Nebo, když
plamen dohoří.