Předchozí | Následující
#850

Otevřu ouško obálky,
kterou kdosi poslal do dálky.
Copak v ní jen asi bude?
Pozdrav hnědý jak dívčí vlasy
nebo rudý - slunce řasy?
Možná bílý - špetka sněhu,
že mi kdosi poslal něhu - zimy?

Probírám se tedy barvami
a potom na malém lístku
čtu Mon ami;
Příteli můj,
chci ti psát
jsem tolik rád.
Že ti můžu psát.