Otevřu ouško obálky,
kterou kdosi poslal do dálky.
Copak v ní jen asi bude?
Pozdrav hnědý jak dívčí vlasy
nebo rudý – slunce řasy?
Možná bílý – špetka sněhu,
že mi kdosi poslal něhu – zimy?
Probírám se tedy barvami
a potom na malém lístku
čtu Mon ami;
Příteli můj,
chci ti psát
jsem tolik rád.
Že ti můžu psát.