Kosi a pěnkavy a sýkory
marně snaží se
přehlušit píseň
velkoměsta.
Hle, tu pod stromem
z nich jeden leží.
Větvička po boku.
Don Quijote, dozajista.
#0786
Veliké kácení
Dnes je Roklinka prázdná.
Do ranního vstávání jen Měsíc svítí.
A pod ním, jako odraz na hladině,
bílá kola pařezů.
Půjdu večer kolem nich.
A na každý nakreslím kříž.
Popelem a hlínou.
#0785
Možná jsou moje modlitby
jako chudobky.
Proti těm tvým bílým růžím.
Přesto je večer,
před spaním,
na stejný stolek ke tvým složím.
#0784
Na prvním okraji nebe –
tom ranním.
Letěly holubičky.
Za svítáním
Do Těla a Krve darováním.
#0783
Celý den
jsem si myslel na ni.
I u Přijímání.
Na její bílé nohy.
K malování.
#0782
Vcházíš na uzavřené území.
Však říkám ti to nejspíš brzy,
velevážený Timotee.
Poznáš to zřejmě
až tvoje slzy
dopadnou
na kvítky z kamene.
Velevážený,
věděl jsem,
že musíš projít
tou dlouhou roklí z kamene.
#0781
O dubu
Nový Zákon ukládá
milovat především.
Proto do hořké půdy
kořen rozkládám
a listy svými miluji tě.
Vrhám na tvé tváře stín.
Co síly mám,
miluji tě.
Však listy svými,
tvůj stín nespatřím.
#0780
Tukerare
(zápisky z cest)
Šail machom,
ill kebeleš,
cha noalim,
te kopera,
tukaner ill.
Sibili koa
tereke nake
kililop tanere,
samare aj,
aš oremaj.
Chebure jake
daradom dom,
tulekarere lam.
Samara ruke
heremare maj.
#0779
Stříbrné linky
amsterdamských kanálů
do moří míří.
#0778
Březovými košťaty
vymetl jsem plevy.
Těžkým sochorem
odhrnul hlínu.
Ze štěrku oblázky vybíral,
foukal z nich kosti a špínu.
//Cinkání zvonečků; hora se třese//
Ve dlani bleskl se
písek zlatý.
Já jsem ten pozvaný.
Abych směl být.
Svatý.