#1013

Atlantik

Pomalu zarůstá
tvoje lůžko.
Jak pole neorané.
Býlím a smutkem.
A čekáním, kdy co zas kde se stane.
Zatím jsem tedy sám,
racek
kormorán
bílá pěna Atlantiku
šumí nad svítáním
osamělým námořníkům,
kteří nemohou
spát
vstát
psát
Kteří nemohou.

Poděl se o radost...