#1064

Dělal a dělal
do dodělání

Pak zpíval a zpíval
do uzpívání.

Pak zpíval a dělal
a hrob mu zpíval.

Jabloně nad ním
do skonání.

#1063

Ráno

Kolem parku

za svítání,

ujíždí velkou rychlostí sanitní vůz.

Rozsvícený majáček bleděmodře svítí.

O tři patra pode mnou

z otevřených oken vychází

hlas lidského plození.

Zvláštní interakce počátku a konce hned za úsvitu dne.

#1062

Jablíčka popadaná
v bílých bedýnkách z mlhy.
Vůně podzimku.
Je ještě brzy.

#1061

Prší

Zrcátka lístků kopřiv
celá požahaná
tisknou se k sobě.
Sláva! Mrak je pryč.

#1060

Básník

A jak píšete své básně,
ptali se básníka.

Skladám jen slova.
Tahám je z paměti jak z modrého klobouku.

A potom,
když jich mám malou hromádku,

vezmu lepidlo a lepím je k sobě.
Jenom pozpátku.

Do malého sešitku,
který vejde se každému do kapsy u kalhot.

Aby když leje,
tak aby nepromok. A je to.

#1059

Obrčník neboli Prachoper

Nechvění
seodráží
prototicho
lahvízní
špuntujemvně
tučňákčím
prachopeřím
bezčekáním.

#1058

Spectacular spectaculorum

Táhlé oblouky polí,
louky chvějící se
o život svých stébel trav.
Svaté přijímání.
Poledních Sluncí splav.

Kropenky potu.
Toť půda Svatá.
Zout opánky
chvilka jen pronajatá.
Milovaný.

#1057

Když ptáčci padají do brázd
a noc už, už natahuje ruce
je taková zima,
že leká se srdce
toho mrazu.

Potom rozhodne se
rozběhnout
z těch nejprudších kopců
za ptáčky,
kteří kdesi černě spí.

#1056

Vítr

Z jeho úst
místo zpěvu
do hlíny padají,
semínka béru,
ježatky a srhy.
Zní tóny šalmají.

#1055

B-h

S neúprosnou přesností
stále se vynořující
znervózňující
znejisťující.
Tak není
nebo
je
?