kameny
každé slovo
které vypustíš z úst
je obtíženo kameny
takto vypadá kamenování –
zdánlivě mrtvé tělo se
ještě pohne
úd zkroutí
pramének krve
z tvého srdce
navždy pohltí
němý písek
#4296
marranos
široké okraje
snažím se jim vyhnout
když prázdnou stránkou se
mlčky blížím k tobě
zůstává jediné místo –
vpisuješ do něj jméno
nedá se vyhnout
marranos
tětiva drnčí
a slovo
to slovo
stále nezasáhlo svůj cíl
#4295
rozvzpomínat se
někde v rohu
ohleduplně
neslyšně lkát
lomit rukama nad tím
co jsem sám před sebou zapomněl
#4294
spadané listí tvoří závěje
jdu nazlátlou pěšinou
a raduji se s větrem,
který také tančí
#4293
v čekárně
mokré kabáty
ty z čekárny
ti po levici
ti po pravici
těžký teplý vzduch
volají – další
#4292
aimaa/kissaa
otisk prstu –
vzduch se ještě chvěje
jak si zapamatovává
papilární čáry na ústech
#4291
teď tomu rozumím
tomu říkání
které sis nechávala pro sebe
teď tomu rozumím
tomu před tím
i po tom
#4290
možná že to slovo znáš
možná jsi ho jen vyslovila
tvoje tajemství
tvůj dech
#4289
nakrčíš čelo nos
obraz plamene v očích
vzdálenost k nim a od nich
od malíčku k palci noci
#4288
přivřeš oči tak,
že všechno,
i letošní léto,
je jedna úzká dlouhá čára
dlouhý sled vzpomínek