pokus
studuješ
znovu a znovu
čistý akt neporušitelnosti
a skleněná karafa na
hraně kovového stolu
padá
svým okrajem
v jediném místě
protne se
se šedivým nezúčastněným
kamenem
střepy střípky
křemenný sloup prachu hvězd
vše kamení
v soukolí hodin
obrovského vesmíru
a rubínové víno uvnitř
tvoje nejlepší víno
nic z toho
neodolá
soustředěnému tlaku
času
#4314
Oči vyvrácené
v sloup
hledíš na kovový kříž.
Když tě slovem pitvám
Ježíši Kriste,
Ježíši Kriste...
mlč — vždyť mě už zabíjíš.
Pěnu u úst
a já nepřestávám
skalpelem slov
vést tě
ke své maličké bílé víře.
Tak říkám ti přece -
Talita kum!
#4313
Lodě na horizontu
barevné korále
na modré niti.
Dech se zadrhne v očekávání
hrudník pne radostí.
Rozeběhneš se daleko do moře.
Připomínáš dítě
vracející se do matčiny náruče.
#4312
Každé slovo lze
zrelativizovat.
Každé.
Jak se to přihodilo, že
jsme tak
podezřívaví?
Den co den
konáme totéž.
Zvyk nebo prokletí?
Ještě se dá
dva tři kroky popojít a
nakopat těm ctnostným prdel.
#4311
když se ohlédneš
listí zašumí
větev se pohne
oči se stočí bokem
cesta a dům uzavře
#4310
Beseda
nosí židle
nosí židle
beseda o Arvo Pärtovi
Berliner messe
. ,. '
- Gloria/
+= .
Glo " ria
@ *
- .
#4309
Seléné
spím a mé sny
zaplnila jsi je
nenadělám s tím nic
jsi ve mně po okraj
#4308
Adam
vyhloubeno v paměti
údery kladiva spleť rýh
hrst štěrku
ozvěna zapomenutí
consummatum est
zazvonění kovu
socha Adama
bez minulosti
#4307
bezejmenná
vypouklé břicho
hora
vrchol světa horizont
místo kam nikdy nevkročí
dítě s vypouklým břichem
#4306
Jak přišel,
tak odešel –
malý pán ve žlutých botách.