už jsem tě slyšel
už jsem tě viděl
už jsem tě cítil
už jsem tě hmatal
už jsem tě chutnal
už jsem s tebou byl
už jsem tě políbil
pak jsem tě ztratil
hledej mě
hledám tě
už jsem tě slyšel
už jsem tě viděl
už jsem tě cítil
už jsem tě hmatal
už jsem tě chutnal
už jsem s tebou byl
už jsem tě políbil
pak jsem tě ztratil
hledej mě
hledám tě
vymaluj mě
prosím tě
abych věděla
jaké že to je
být ženou
přistiženou
Šmírák
vyzbrojen
divadelním koukátkem
koukal se
baletkám pod sukně –
arabeska en pointe
na prázdném nádraží
bliká světlo v čekárně
svítí koncová světla vlaku
po noze mi leze moucha
do lavoru kape voda
bručí telegraf
teď před půlnocí
a všechno najednou
Déšť
kap
kap
kapky na okně
jako když...
... korále přetrhneš
jako když...
... přeběhne šedá myš
a ta vůně
vůně
vůně...
... vody
však ty víš
namísto všeho
co jsme si kdy udělali nebo neudělali
jdeme zšedlým lesem
pomáhám ti přes mokré klády
a společně
se těšíme na talíř horké polívky
na Holubyho chatě
Dávám spočinout nohám,
sedám k horskému potůčku.
Voda z něj běží do údolí,
vítr tu letí do hor.
Už beru do ruky poutnickou hůl —
má cesta se vine za obzor.
Ó bohové, prý sluší se
ctít vždy stáří, šedý vous.
Tak poraďte: co dělat mám?
Smíchu plnou mošnu
já, Alkáiós, bych raději
se ve svůj jazyk kous’.
Ale my dva jsme se nikdy nepotkali, Tyjiná
Ty, hlavu v oblacích, konečky prstů
dotýkala ses jednotlivých stropů nebe
Já, ruce od hlíny,
v hrubých dlaních popel, hledal jsem, prosíval, nenacházel
Ty, palci nohou jsi
bílou vodu čeřila za oba
Já, nepotkali jsme se, Tyjiná
I když jsme každému tvrdili, že je to určitě jinak
Náhle se mi změní rytmus
Jít
Spát
Jíst
Na konci cesty cesta
Úleva
Že právě tak to stačí