Štítek Vzdušné zámky

Moje klíče od tebe,leží v Modrém pokoji.V tom tvéms výhledy na Moře. Ráno vlny, klidným pohybem k východuroztrhnou sdílené Ticho na dvě stejné části.

Do okamžiku,než se pohne havran na blízké jabloni,se můžeme jen domnívat,jestli je živý nebo ne. Už notnou chvíli tě pozoruji a stále si nejsem jistý, jestli tě mám taky popíchnout špendlíkem.

Mohl bych vyprávět o dnešním ránu, ale záměrně se vyhnu všemu,co by mohlo jeho krásu byť jen naznačit. Vracím se domů z ranní procházkya kopu do plechovky od piva.

Ilveilijä Je zima.A cesta je dlouhá. V pozdním městě potkávám chodce,kteří, kdo ví proč, mi mávají. Nemám klaunský nos.Snad je to tím třírohým kloboukem a bambulemi na střevících. Volají mým směrem a mávají.Klaun, jde klaun! Vylejte na něj škopek pomejí.

Pokaždé, když říkám „dnes“,myslím včera. Včera sníh přikryl zamrzlé jezeroa jiskřivě bílé květy aroniízmizely beze stop.

Nimi Tebe, který nemáš jméno,jsem se zeptal:„Kdo jsi?“ Odpověděls:„Skáču ze stébla na stéblo,dech tvořímu všech úst.Dávám křídlavšemu na obloze.“ Odpověděls dále: „Nemám jméno.“ Dal jsem ti jméno.

Kipu Není to místo, je to čas. Nechtěl jsem,aby se ho někdo dotýkal. Proto jsem mlčel.Ale ty, našlas ho sama.Tak, jako se hledají lanýže. Teď máš klíč.Já bolest. Blíží se noca tamta hvězda je zámek.

Koskettaa Ve spánku do mneotiskuješ svůj prst. Když se probudím,vím, že se cosi stalo. Ptám se: „Víš, co se stalo?“Pokrčíš rameny.

Ten po levici Psáno v Genezis –Budete je mít všechny.A já jim nevěřil.Však jich bylo jako šafránu.Paťatých i kulhavých.Jen jedna měla oči pro mě.Jediná. S pozemkem Venušinýma prdelí ze zlata.Říkala si Kleopatra. Ten po pravici Dvěma tahy,možná třemi,jsem náčrtnul ikonua…

Nezapomeň bijí do sna Nezapomeň bijí hosta Nezapomeň však víš koho Nezapomeň je tak mlhavo I kříže tamz mlhy v mlze Nezapomeňjak ses drze do zlata, doma, narodil