Štítek Vzdušné zámky

ano, co kdyžměl jsem býtněkde jindeněkde úplně jindelíbat se s dívkoulízat zmrzlinušlohnout kolobýt za školoudojídat hamburgmísto toholežím zdena zemi kolemhlína s ústy od krve

Stojím na křižovatce.Mám jít vlevo,měl bych jít vpravo?Otáčím se kolem kolen,na loket motám nit,která mne sem přivedla.

Sedmispáč Když jsem usnul,musel jsem se probudit. Když jsem se probudil,musel jsem usnout. Den se měnil v noc a noc zase v den,den po dni. Sen za snem.

Slíbili jsme si,že se potkáme tam a tam.Vlak přijíždí,a já pořád věřím v sílu náhodných setkání.

Kolem mých smyslů přeběhla liška.Než jsem ji stačil ucítit, nahmatat, ochutnat, uslyšet a uvidět,zase zmizela.

Začal víkenda začalo pršet. Až skončí víkend,přestane pršet. Tak to u nás chodí.

Když se narodil,stoupli si kolem jeho postýlky.Každý, kdo se do ní naklonil řekl – Toho neznám.Poslední řekl – Vítej.

Tento den je šedivý uvnitř i vně.Poznamenám ho do svého deníku a učiním ho tak mírou. Každý další den,bude jeho násobkem nebo podílem.Tak jako já.

Měsíc si jednou vychází teď,podruhé zas jindy. Jako by se nemohl rozhodnout,zda-li je spíš Sluncem nebo jeho odrazem.

Hle,na nebi jako kapesník,bílý měsíca pod ním,dvě sněhové vločky,dvě bílé labutě na rybníce,cosi sobě povídají.