Štítek Vzdušné zámky

začala se smát a říkalavypadáš jako nějaký ptákstál jsem na jedné nozes rukama rozpaženýmatehdy opravdu chtěl jsembýt pelikánemlovci totiž vyrazili na lovs oštěpy a štíty

Na podnosu pečená rybaa květ jasmínu. Kimono zašustilov zádveří.

Ramena, moje ramena jak se namáhají, kůže se napíná, svaly napnuté k prasknutí,když nesu tu tíhu, tu strašnou tíhu…        … čeho vlastně?

Zaměřím svůj pohledna stín hrušně. Na okno nedosáhne. Hluboká čerň přechází v jemnou šeď.

pomalu usínámnad hlavou vlaštovkyprobudím sejistětady nebo tam

Jen přejítjako po železničním mostě.Nahoru, dolů. Spíš oblouk hyperbolynež sinusovka.Na nejvyšším místě se zastavit.Rozmyslet směry a důvody ústupů z cesty široké na stopu jedné okované boty.

Potkali jsme se na prahuPotom už neI když jsme chodili stejnou alejíBylo to v jiném časeZa tebou zůstaly křemínkyMám jich plné kapsyA ty máš vítr ze severu

Čekávám před tím modrým domem.Světla v pokojích se rozsvěcí, znovu zhasínají,nikdo nevychází. Jen práh domu, nespatřen, občas překročí stín a vznese se nad střechujako modrý pták.