Štítek Vzdušné zámky

Slýchávám, že si vyprávějí.Nikoho však nevidím. Zní to,jako údery dřev o sebe.Snad Svolávači mraků.Nebo každá moje těžká doba.

Dnes bylo obzvlášť ticho.Ani bruhíci nehvízdali. Pro všechny případyjsem dvakrát otočil dešťovou holí a uložil ji zpátkyk ostatním věcem.

Iluzionista II nová kouzelná formule                                se podobala formuli jiné                   a to formuli        …

párkrát máchnul rukamastačilo ještě jednounebo dvakrát pořádně zabratletěl by poškrábal se však na břišez nosu si sundal zobák z papírmašea šel spát

Když dostavěli ten mostz jednoho břehu na druhý,slunce se stočilo do kornoutua tvoje boky taky. A já se bála, jestli najdeš cestu.Loďka totiž zůstala v jabloňovém sadu.

Iluzionista Zdálo se,           jako by na mne   pomrkával kníry. Ale byl to jen klam.

stín, ještě od loňskaukrytý v listu už padá další a prvnísotva bledne

V bordelu Někdo za stěnou vzdychá.Pořád hlasitěji. Teď to přestalo.A znovu. Vrže postel. Scházím po schodechkolem baru.Dveře s neony se tiše zavřely.Venku je tma a zima.

Jsi zoufalý, jsi zoufalý.Každý mi říká,jen zahlédne můj obličej:„Jsi zoufalý.“ I pouliční lampa to opakuje. Svítí mi při tom baterkou do obličeje.

Přijíždí na konečnoupak na chvíli usne.Hosté vystoupí a nastoupí.Mezitím mrak se schová za březový hájek.Jiskry zas vyšlehnouz promrzlého pantografu.Rozběhne se.