Štítek Vzdušné zámky

Hlas za hlasem,jdou za mnou,chytají mne za paty na břehu plném písku. Vem si mne,vždyť dávno jsi můj, jako já jsem tvoje,                   na hlavě půlměsíc.

Kormorán,jako by navěky měl zde být,nad jedním místem,na křídle zlatý třpyt. Rybáři, vesly, plaší jejaž loďka na vlně,kamej,na dívčí šíji tančí.

Pasáž Alfa Je to jak kouzlo.Nocí vcházíma vycházím dnem.Jsi tami tady budeš. Jak dlouhobudem se potkávat, říkat si – Dobrý den, přesně tak to všechno mělo být. A myslet si, že to tak bude už napořád.

Není kam spěchata tak do foroty mlčím.Kolem mne dva burlacitáhnou po náměstí loď.Ptají se, kudy ku Volze.Mlčím, i zítra budu.Bezradně si posunujíčepice do týla a zpívají.

Jako bych tu už kdysi byl.Stejný čas,stejné místo.I tráva je tu stejná.Jen sádrový trpaslíkstojí až u studny.

V šalině v pět Ten muž naproti mně,pořád ještě spí. Možná to jsem já,když jsem vzhůru. Slina mu ukáplana modré tričko. Teď se pomočil.

Chytali jsme koně,jež chodili se pást do bukového lesa. Tráva se nám motala kolem kotníků. Uzda tvá byla tak krátká.

psi štěkali,štěkali psi,když šel jsem kolemmířil do tvého domuza tebou, s tebou,když nesl jsem tihrneček jahoddo úst tvých rudých není to dalekonení to ani blízko,však hrčí tam skořepínijako staré flašinety a nebozízek se tam točí

V noci mé knihyjemně šustí listy.Iluze lesa je dokonalá.Obracím se na druhý bok,dvě lesní studánkychtějí mne utopit.