Štítek Vzdušné zámky

Až se budou vracetnebudou stačit rakve. Řekl mi stařecna břehu řeky. Chytal ryby tamodkud nebylo vidětna začátek.

Pozorování Měsíce Doprovázím tě do pokoje,doprovázíš mě do pokoje. Když spím,utápíš svůj žalv nedopité lahvi.Odrážíš se na hladině,tvůj svit propadá vodními travami ke dnu.

Z těch dvou obrovských dubů, které vyvrátil včerejší vichrpostavím velkou loď. S třemi, možná pěti plachtami.Odpluji daleko, až buhvíkama nikdo mě nenajde. Z dálky slyším zvon. Údery na kolejnicisvolávají k večeři.

Procházel jsem domem    a pojmenovával pravdu.      Tady je knihovna,         tady kalamář.   Kapající kohoutek ve dřezu.  Pes mi rozkousal botu     a pod skříní leží past na myši.     Zase prší…

Prší do studánek.Děti  kolem očímají šmouhy od zítřka. Jak lehce dá se říct –Popokatepetl.Jdi jinam, tebe jsem nikdy neznal.

Když se přiznám,že jsem neprožil jedinou svou báseň,stane se něco? Zhroutí se hory,vylijí se řeky z břehůa ryby pomřou? Beru si sebou svůj malý svět.Stádečko laní ukládám do krabičky od sirek, do pytlíku od cviček shrnuji domečky města.

Stojím na hlavěa dívám se do rybníka.Všechno je obráceně.I loďka pluje po nebia do ní dírou teče Měsíc.

Kdybych tak vidělaco mášv levé nebo pravé rucemohla bych se smátnebo plakatbylo by to jedno.Pak bych věděla.Nerozeznatelné by nutně uhnulo stranou.

Ty schody vedou do Nebe.Řekla jednou ta,které bomba utrhla hlavu. A opravduschody vedly do Nebe.Končily ve třetím patře domu. Dál už nebylo nic,než šedivý oblak kouřea chomáč kdysi kaštanových vlasů.

Sedávám naproti jedné malé skálybedlivě ji sledujijak den za dnem rostez pukliny křemene klíčí.