#3010
Za vysokou zdí,viděl jsem jeleny.Ty se stříbrnýma očima. Popásali se všichni,v trávě, obráceničely k východu!
Za vysokou zdí,viděl jsem jeleny.Ty se stříbrnýma očima. Popásali se všichni,v trávě, obráceničely k východu!
Čas od časupavouček vyleze miz dírky pod skříní.Košťátko má z rýžového stonku,zamete tady a támhle,posune si čepici do týla.Zase se schová. Hmmm.
V zemi africké „Majore“, řekl a dotknul se jeho ramene.„Tuto řeku není možno přebrodit.“ „Nuže, tedy. Vzhůru ku prameni. Obejdeme ji.“ /Z cestovních…
V akváriu s rybkami stříbrnými seděla mořská panna a plakala. Bylo to zřejmé neboť voda kolem se barvila modře.
dělali jsme spolu kroužky kolem dokolabylo zřejmé, kde je vně a kde uvnitřv těch okamžicích jsem vědělpak přes ně přešel stína už zase ne
ach, není mi zima v Zimohrádku vždyť u krbu tam zpíváš se stříbrnými fleuretkami nohy se mi tam hřejí v poduškách prachových popíjíme teplou limonáduujídáme hvězdiček makových nikdy nevyslovit slovo Zimohrádekbylo to napsáno nad jedněmi dveřmi
té noci, zdálo se mi,že za šestery zrcadlyděje se cosi nepřístojného opravdu, když sešel jsem k nim, v hrací skříňceklíček zasunutý a hrací panenka v běloučkých šatech v rytmu čardáše tančila
na dně skříněna dně šuplíkuna dně skříňkyna dně krabičky v cyklámenovém papířehmm, korálek z rolničky
a viděl jsem náhle všechno tvýma očimajak mne vedeši přes potok jak mne vedešpřes ten který tu před tím nebyli přes ten nevěděl jsem co říkatdal jsem ti tedy čtyřlístek modrý a žlutýa nechal tě mě přes ten potok vésta…
V naší posteli leží muž s klaunským nosem.Nevypadá opile.Boty úhledně srovnané.Modrá košile na opěradle židle. Ale přesto,kde se tu vzal?