Štítek Vzdušné zámky

Stáli jsme na verandě jednoho domua kdosi řekl –„To moře nemá konce.“ Byla to pravda. Až na samý okraj sezrcadlily hvězdyco jich na celé obloze bylo.

Polední piknik v Tam Potkáme seTamkde tehdyve stejnou hodinu. V hájku tůjovém,který vypadájako hřbitovní,říká se,Tam, že chutná nejlépe. Nad bílými rohlíky,s růžovými plátky šunky,podobnýmach, tvým stehnům,ty pláčeš Tam? Konvička čajes výluhem skočce.Milá má jsi bez kabátu,Tam jeden je tvůj. Domov…

Říkali jsme slova,kterýmnikdokromě násnerozuměl – ZeměVětevOblaka a řekaČajVlkRákosPramiceHolubChodidloVíno Odpoledne jsi chtělamluvit ješte víc.Dalších slov však nebylo třeba.

Utopenec Prohledali jsme mu kapsy,ale neměl u sebe nic. Jen z jedné,do písku vypadnul červený pavouček,který zazvonil slabě v gis.

Sedávali jsme s plukovníkemv proutěných křeslech,popíjeli anglický čaj,oždibovali skořicové rohlíčkya vzpomínalina staré časy,kterémožná někdy byly.

Dloubal sezrovna v nose,když stříbřitá kometaprolítla nad střechou jeho domku. „Ech, co už“, řekl.A šel si lehnout.Pravda. Co už.

Točil jsem v prstechpavím peremtak dlouhoažz pera pavíhobylzase pávaz nalezeného cylindruzase kouzelníkaz dřevěného vojáčkazase lípaa v nísladce bzučelo.

i rozhodl jsem seže budu těhledat dnesmezi žlutými motýlymezi doutníky orobincemezi šiškami borovicmezi modrými vlnamimezi keři bezůmezi konvemi na vodumezi mladými laněmimezi včelami v úlumezi šedivými mrakymezi bílými kopretinamimezi žitem na polimezi pradlenami u řekya že naleznu tětamkde jsia tam…

 svátečními prsty           dotkneš se čela         a já tě lehce                            … v grýnlandské zemi          …

Kdesi v Blm věří,že mrtví vidí co se stane. Tak jim do očíi do úst vkládají kamínky se symboly. Časem všakkamínky z úst propadnou do hlíny. Tak mrtví vidía rádi by promluvili,avšak nemohou.