Štítek Vzdušné zámky

na horizontu tvých rtůdají se spatřitslova jež jsi neřekla na horizontu řasdůvody proč jsi mlčela teď už tiše buďtvých nahých zadholou se dotknu rukou

po koupáníkdyž vycházela jsi z vodytřikrát jsem tě zapřel řekl jsem –já tě propouštímjá tě propouštímřekl jsem – odejdi zasmála sesprý jak chciotisk zubů v mé kůžizůstal mi a pak kůžešustila mi, když stál jsem v mezivětříjen prázdná jako hadítvá…

  „Květy padangu,“ řekl poutník, „za tmy světélkují.“   Pak dodal: „To mi řekli jiní.   Další si myslí, že to viděli na vlastní oči.“                              …

Jeden prodavač ptáků mi vyprávěl,že v dalekém městě, kdesi na okraji, mají papoušky s pery, jaké nosí ženy ve vlasech jen o nedělích. Stal jsem se proto kocourema svými sedmi nohami jsem si s těmi pery ve tvých vlasech hrál.…

…možná, že bude to naposled,                         kdy roztavím svoje srdce,                                 uleji z něj…

    sbíral jsem do krabic     peří vzácných ptáků     do herbářů     ukládal jejich skřeky     když bylo dobré počasí     vyrážel jsem na lov     zachytit některou ze vzácných barev  …

dopis i poslední tečka je už na svém místě skrz pootevřené okno protáhl se dovnitř modrý kocourz dálky dolehl tlukot srdce

Snažím se vzpomenout na to slovo,     které jsem ti říkal,     když jsme byli mladí. Jeho smysl si pamatuji,     ale to slovo už ne. Uniká mi.     Obrys, stín, kruh na hladině.    …

Z kusů kůže jsmevyřezávali ozdoby na naše dárky –pera papoušků, šňůry korálků,bambusové hole,prázdné kokosové ořechy. Kůže z ramenoua bokůnám nechyběla.Potírali jsme těla ibangovým olejema věřili,že naše dary budou přijaty. Přestalo pršeta slunce zalezlo do každého z nás.

v okněv okně nahořev okně nahoře v doměv okně nahoře v domě na kopciv okně nahoře v domě na kopci za zdív okně nahoře v domě na kopci za zdí a hrušňovým sademse celou noc svítí