vždycky vrzne
to stejné prkno –
vrz
zvoní k obědu
lžíce v talíři
nic v něm
prázdný výkres
na něm všechno
a nic
vždycky vrzne
to stejné prkno –
vrz
zvoní k obědu
lžíce v talíři
nic v něm
prázdný výkres
na něm všechno
a nic
jižní vítr
nad šerem města
přivázané na tenkých šňůrách
jako smutní andělé
podprsenky všech žen
Demagog
tisíckrát za den
trošku poohnout pravdu
to je fakt srdcař
už ho mám po krk
už ho mám po krk
toho času
oprátky na krku
mlýnského kamene
času bez zájmu
o jediné moje slovo
které jsem kdy
zbůhdarma pustil po větru
zvuk harmoniky
a hned je jasno
kdo je hodný, zlý a ošklivý
tahle cesta
jistě nikam nevede –
směrovka Assisi
*
den po dni se sžívat
někdy to fakt
bolí
*
poprvé
však přesto
jako bych tudy někdy šel
zase čtyřsedačka
necivět jí do výstřihu –
to je… zkouška
*
kluk nebo holka –
nechci být zvědavý
má řetěz a kanady
*
na jídlo pozdě
na sex brzo
zapaluji doutník
miska plná žrádla
a pes pořád štěká
támhle jde listonoš
*
škrábanec přes celou ruku
ta kočka se tváří
jako by právě přišla
*
tam zpátky
tam zpátky
stavba hnízda nebo ptačí vily?
když se na stráni
stíny sebe dotknou
je to jako by se políbily