někdy nějaký slovo
trochu zatlačí
na ten citlivej bod
zamží mi oči
tvářit se, že se nic nestalo
je jen otázkou triku,
kterej ovšem občas nevyjde
někdy nějaký slovo
trochu zatlačí
na ten citlivej bod
zamží mi oči
tvářit se, že se nic nestalo
je jen otázkou triku,
kterej ovšem občas nevyjde
Před mým pokojem,
zástup neoblečených žen.
Zaklepou, pootevřou dveře, nahlédnou
a znovu zmizí kdesi
v šeru nikam vedoucích chodeb.
*
Když se přiblížím k vrcholu
ONA mi řekne, že neví co k večeři.
*
Kdesi zaklinká zvonek.
Jsme nazí.
Kouzlo z ničeho nic končí.
Kouzelník Abradabra odhrne kostkovanou oponu.
Kolikrát ještě.
Budu obklíčen tím smíchem?
Spokojené obecenstvo odchází.
Každý můj krok zraňuje.
Tebe, jeho a nakonec i mě.
Podívej se, jakou spoušť udělám,
sotva se projdu po obyčejném trávníku.
Vedle kdosi celou noc dýchá.
Když se probudím, vidím,
že jsem to já.
Kdybych alespoň zavřel ústa.
Vzdělaní řeknou hodně slov.
Přitom jim jen kručí v břiše.
Kdyby si vzali croissant s kávou,
zmlkli by a šli poděkovat onomu pekaři.
Furore
Tři modré puntíky.
To něco znamená.
Těšit se na krabici ovázanou zlatou mašlí
Děsit se, co v ní bude. To, že je můj úděl?
Prší a je tma.
Nemůže se to aspoň střídat?
Nevzpomíná sina nic.
Prognóza? Spíš nejistá.
Když ležím, necítím ruce a nohy.
I hlava je snad cizí. Dívá se, jako by to viděla popRvé.
Každého diktátora by to napadlo:
Co ten tady dělá!?
Stín.
Trochu dřeva a sirky a zmizí.
Operace zkrátit na minimum.
Vnitřnosti nechat zabalené venku.
Ticho, to je tam,
Kde bylo potřeba říct nejvíc.
Kdo /z koho
Vlastně venčí?
Prázdná stránka
A přehršel možností.
Existuje někdo,
Kdo vidí prostě totéž?
Vítr.
Ani chytit se to nedá.
Na konci zjistit,
Že celou dobu kdesi bloudíš.
Konec prázdnin.
A začátek, ten je kurva kde?
Déšť.
Celí mokří, lížeme si rány.
Les Trois Mousquetaires
A jakou roli v tom hraje Milady?
&
chybí tam konec a koneckonců prostředek i začátek
kladkostroj
žena s vagínou z pryže
její zájem o parní stroje
o přímočarý pohyb
měl jsem to tušit
když jsme se setkali
o mechaniku tělesných tekutin
Helena žena stroj
Stáří
Tvářit se vševědoucně,
i když už neslyší.
Některý večer,
mě z ničeho nic napadne,
že mi může být opravdu odpuštěno.
Když znovu zaklinká bambusová zvonkohra,
otočím se sotva na druhý bok.
Myslím, že mě už nic nevyvede z míry.