#3769

někdy nějaký slovo
trochu zatlačí
na ten citlivej bod
zamží mi oči

tvářit se, že se nic nestalo
je jen otázkou triku,
kterej ovšem občas nevyjde

#3768

Před mým pokojem,
zástup neoblečených žen.
Zaklepou, pootevřou dveře, nahlédnou
a znovu zmizí kdesi 
v šeru nikam vedoucích chodeb. 

*

Když se přiblížím k vrcholu
ONA mi řekne, že neví co k večeři. 

*

Kdesi zaklinká zvonek. 
Jsme nazí.
Kouzlo z ničeho nic končí. 
Kouzelník Abradabra odhrne kostkovanou oponu. 
Kolikrát ještě. 
Budu obklíčen tím smíchem?
Spokojené obecenstvo odchází. 

#3767

Každý můj krok zraňuje.
Tebe, jeho a nakonec i mě.
Podívej se, jakou spoušť udělám,
sotva se projdu po obyčejném trávníku.

#3766

Vedle kdosi celou noc dýchá.
Když se probudím, vidím,
že jsem to já.
Kdybych alespoň zavřel ústa.

#3765

Vzdělaní řeknou hodně slov.
Přitom jim jen kručí v břiše.
Kdyby si vzali croissant s kávou,
zmlkli by a šli poděkovat onomu pekaři.

#3764

Furore

                 Tři modré puntíky.
                                  To něco znamená.

                                 Těšit se na krabici ovázanou zlatou mašlí
                                         Děsit se, co v ní bude. To, že je můj úděl?

                   Prší a je tma.
                                        Nemůže se to aspoň střídat?

                        Nevzpomíná sina nic.
                 Prognóza? Spíš nejistá.

                                                   Když ležím, necítím ruce a nohy.
       I hlava je snad cizí. Dívá se, jako by to viděla popRvé.

               Každého diktátora by to napadlo:
                                               Co ten tady dělá!?

       Stín.
              Trochu dřeva a sirky a zmizí.

               Operace zkrátit na minimum.
                   Vnitřnosti nechat zabalené venku.

        Ticho, to je tam,
                                   Kde bylo potřeba říct nejvíc.

                      Kdo /z koho
              Vlastně venčí?

                                       Prázdná stránka
                     A přehršel možností.

                            Existuje někdo,
                      Kdo vidí prostě totéž?

                            Vítr.
                   Ani chytit se to nedá.

                       Na konci zjistit,
                                               Že celou dobu kdesi bloudíš.

               Konec prázdnin.
                           A začátek, ten je kurva kde?

                                             Déšť.
                         Celí mokří, lížeme si rány.

                 Les Trois Mousquetaires
              A jakou roli v tom hraje Milady?

& 
 chybí tam konec a koneckonců prostředek i začátek

#3763

kladkostroj
žena s vagínou z pryže
její zájem o parní stroje
o přímočarý pohyb
měl jsem to tušit
když jsme se setkali
o mechaniku tělesných tekutin
Helena žena stroj

#3762

Stáří

Tvářit se vševědoucně,
i když už neslyší.

#3761

Některý večer,
mě z ničeho nic napadne,
že mi může být opravdu odpuštěno.

#3760

Když znovu zaklinká bambusová zvonkohra,
otočím se sotva na druhý bok.
Myslím, že mě už nic nevyvede
z míry.