Odcházíš
cítím tvé ruce na svých zádech
několik tichých kroků
vůně parfému
a když se otočím
poznám hrůzu z prázdna
Ještě dlouho zvedám ze země
tvoje poztrácené stopy
Odcházíš
cítím tvé ruce na svých zádech
několik tichých kroků
vůně parfému
a když se otočím
poznám hrůzu z prázdna
Ještě dlouho zvedám ze země
tvoje poztrácené stopy
FORMA
dobsa
for a h
m n e
avítězí m
f
ormav
ítězínado
bsahe
m
form
avít
ězín
adob
sahe m
forma forma
forma forma
forma forma
forma obsah
@%&"4^"* ##&fko*%
sdo+Ysg$ He9:|^}~
sd/n.Nm; Ds.<//'"
Hk#23^cv GHmzX#_-

vracet se domů
tam kde už nebydlím
jako divoké husy
táhnoucí po paměti oblohou
jako poutníci mířící ke hrobům Svatých

Plná ulice,
vyhlížím tvůj kulich.
Támhle běžíš.
*
jako moje máma
dělám křížek na bochník chleba
myšlenky se mi toulají
*
Pořád jsi to ty.
Ta v červeném svetru.
Kde je mu konec.
Nesahej na to, nebo to rozleješ!
To bude tóčo,
až se mamince ušpiní ubrus.
Až se slunce obarvené vitráží
vyleje z hrnečku kakaa!
To bude teprv čoro moro, to bude rumbake,
to teprv uvidíš!
Byl jednou jeden.
Opravdu, byl.
Jenže takových je,
že nemá cenu o nich ani psát.
Kdo kdy taky napsal báseň
o prokopnutém hrnci.
les
ŠššššˇšŠš ˇ šššššš šš š ˇ ššš š
šš šŠššššš šššššš ˇˇˇˇˇšš ˇˇ ˇ
ˇˇˇˇˇ ššššˇššŠššˇˇˇšš šššŠššˇšš šš šš šššš
šš š š š šš ˇˇˇˇˇˇˇˇ
šššš Šš ššš šššš šŠŠšš ššˇšš šŠšš ˇ šš šš
ššš šš ššˇŠššš šššš ˇ
Ššš ŠŠŠ ššˇššš Šššš ˇ
Ššš ˇˇ
umí.
pod nohama křupe sníh
potok teče pod ledem
tisíc stop u jeslí
je jiskřivé ráno
U lesa stojí
muž s koženou brašnou.
Místo nosu mrkev.
*
Štědroráno
běžec v parku
já a pes

Můj milý, ještě chvíli,
v bílém keři magnolií,
před deštěm posečkejme.