přiznávám vykrádačku Krchovskýho
Nemám už oči klučičí.
Na Mourku volal jsem
čičičí …
Už se nepohnula.
Řek bych od minula.
Vločka #2018
Sněží.
Padá písek z hodin věží.
Zatím ještě nepřestává.
Jedna vločka náhle drahá.
Z kapsy na zem seskočí.
Řekla mi,
umyj si vlasy a ovoň se.A já schoulím se k tobě do klína.Tak vlasy jsem umyl a její boky vůní ovoněl.Klín v klínu spíme. Blíží se jitřní hodina.
O básnících
Namočil pero
do básníkova těla.
A můra či jiskra malá
nocí proletěla.
Podruhé pak štětec otřel
o kraj jeho duše.
A mrtvé stromy,
které léta zněly suše.
Bíle rozkvetly.
Věta za větou.
Jeruzalémské pisoáry
Davide,
Goliáš byl trefa,
ale Uriášem jsi to zabil.
Dnes se dle církevního kalendáře připomíná také jméno krále Davida.
Tak taková malá paralela s kresleným vtipem od Pavla Kantorka –
Japonská krajinka
Stopa tuší.
To malíř napnul prázdnou čáru.
A křídla šedých kormoránů
v rákosu houštích zašumí.
Na svátek Mláďátek
Na stromečku Vánočním
věšený tři kouličky, jemine.
Jako slzičky
panny Marie.
Věděla dobře,
že ji každičkej kluka zabije.
In nomine.
Nejdřív to ale zkusil, vem ho ďas,
kruťák starej Heroďas.
Pesimista
Jsem pesimista, Bože.
Proč nutíš mě říkat, "Cože?
Tebe jsem dneska nečekal."
Ptáci
Pokaždé zapomenu,
že je život tvrdý.
Proto chvíli letím
a zase znovu padnu.
Přitom jsou mraky
plné modrých ptáků.
Křídla se jim lesknou
až zebe.
Koncem prosince
Už jsem si zvyknul na to – míjet se.
Skoro přirozeně, jako léto a zima v lese.
Jenom koncem prosince,
když škrábneš nehtem po sklínce.
Je mi pořád na zvracení.