Slunce vyšlo
v čaji šálku.
S vděkem hledám
malou známku.
Abych napsal pozdravení
za to ranní pohlazení.
Snědé ženě na plantáži
popřál – Dobrý den.
Slunce vyšlo
v čaji šálku.
S vděkem hledám
malou známku.
Abych napsal pozdravení
za to ranní pohlazení.
Snědé ženě na plantáži
popřál – Dobrý den.
K večeru bývá taková jemná mlha.
Jako když dámy kouřívaly v kavárně Savoy.
A kolem cest je jantarem ložený závoj
z pohaslých hvězd, jenž v tichu
chtěly dohasnout.
Ještě jednou se nadechnout
a se špetkou naděje v hlase
v mezeře mezi koledou a skoročokoládovým Mikulášem
za rachotu vozíků mas
do kapsy polohlasem zašeptat.
Nebudete na mě hnusní, že ne?
píp píp píp
píííp
píííííí
Na obzor maluju ti mraky.
So cute, so fluffy.
Za nimi slunko si krvácí.
Tleskáš a směješ se – červánci.
Další suchý list dopad
a ještě není Listopad.
Kdy se ten nálet zastaví.
Snad až Zima Zemi obarví
na sněhu-milo.
Bílé dřevo buků,
hoří spolu v hluku.
Padaného listí.
To se zlato čistí.
<<<>>>
Dva holůbci diví
leží spolu chvíli.
Jistí byli si životem.
Střelu teď majů pod srdcem.
Dva holůbci siví
spolu jen chvílu byli.
<<<>>>
Medvědi aj medvědáře
přišli spolu z kalendáře.
Na Svaté Tři krále
pudou zase dále.
Myslím, že i ty Slunko,
jsi milenkou Jeruzaléma.
Že za soumraků nad ním prostíráš,
svoje pláště šité do červena.
A já, já na kopci stojím
a vaši lásku tiše závidím.
Padá, jako by neměl dopadnout.
Mlčí, jako by nesměl promluvit.
O mladém počátku Léta,
kdy ptáci začínali hnízdit.
~~
Naplňuje mne hlubokým štěstím,
chodit po cestičkách zapadaných listím
a všemi smysly vnímat, smutnou krásu Podzimu.
Plachty se napnuly.
Zbývá očím neuhnout
z vrcholků vlny.
A za Zlatým rounem plout
v poslední kout moře.
K počátku Smrti.
Chodníky jsou plné listí,
záplaty svědomí
ušlapaného k smrti.
Teď; paprsek vzlétnul
mezi stromy.
Jako naděje žlutý
a pořád letí.