Kdo jsi?

Kdo jsi, člověče?
Jehož masku nosím.

Kdo jsi?

V jediné chvíli člověče
já sám tebe zradím.

Okamžik touhy

Ten okamžik je
mezi dvěma údery srdce.
Když z moře vlna se o kámen zastaví
a slunce zpěněné
ve velkou touhu promění.

Setkání v zahradě

Potkal jsem tě na oslavě narozenin pana Fun.

Zahradou tvou
jsem prošel tisíckrát.
Zvonky v ní, však nikdy neslyšel jsem hrát.
Až dnes ráno, podala jsi mi květ.
Naše srdce tichem svým již nebudou se chvět.

Paní M.H.

Jaké to je,
když v tu poslední chvíli
musíte krok udělat?
Na lano
tlouštky vlasu.

Jaké to je,
v ten okamžik,
když úplně jste sama?
A věřit,
že Vás zachytí.

Jaké to vlastně je,
do posledního dechu
pravdu říkat?
Přes všechno
těch kurev bití.

† Pankrác, 27.6.1950

Přítel déšť

Drahé osobě po jejímž návratu z cest přišel dlouhý déšť.

Přítele jsem požádal
by vešel do snů tvých.
Na dveře i okno tloukl
chtěl předat vzkaz rtů mých.
Tvrdě jsi spala. On musel odejít.

Ranní II

Stříbrným dechem
ranní louka
se nebi otvírá.

Milost boží,
leží kolem.
Démantů plná stráň.

Co špatného bylo
to je zanecháno noci.
Na louce stojím,
Tvou láskou objímán.

Stáří

Stříbrnou hůlčičkou,
své myšlenky
drobnýma rukama podepřela.

Zadívala se mi do očí
a tiše, lehounce řekla:
"Kterýpak ty jsi?"

Alternativní konec.

Rozesmála se.
Když viděla
mou vyděšenou tvář.

Mořeplavec

Ve Smaragdovém moři
jenž barvou louky hoří.
Lístek březový se plaví.
Posel mé lásky malý.

Trhlinou v boku slunce nabírá
lístek plave v chrpách umírá.
Zachraň ho!
Ať můj vzkaz vyřídí.

O dívce Lim

Mám smutek z nevěrné milé

Do města, když jsem odcházel,
mávala jsi až k jabloním.

Dnes pod nimi znovu stojím,
jen potůček mi běží vstříc.