Mhouřila jsi oči
jako bys kukačku poslouchala.
Počítala kolik let ti snese.
Usnula jsi. Vím to jistě.
Na čelo jsem tě políbil
a nepohnula ses.
Dentální romance
Naše dva kartáčky
k sobě se vinou.
Zdá se, že není to
jen naší vinou.
Štětina štětinku
hlavy se hladí.
Nasadím futrálky –
hormonky zchladí.
Podzimní deště
Napité mraky,
které kdesi přebraly tekutého olova a tuže
zvrací a zvrací.
Přichází zima.
Smrténka
Proč zimě nepřiznáš
bílé pláně zimy.
Ani kolouch neskryl se
před stopami svými.
Usmiř se se mnou.
Rýhy ve Tvé tváři
bystré říčky jsou.
A já,
jen jejich oslavou.
Zamilovánky
Barevnou pastelkou
maluji slova.
Některá škrtl jsem
pak dvakrát obtáhl znova.
Na konci noci mám
čtyři popsané stránky.
Do schránky házím nám –
Zamilovánky.
Čmáránky
Jaký smysl může mít,
kreslit slova, verše rýt.
Třeba jenom takový
jako mráček sýrový.
Nebo, že vymyslím duhu,
z motýlů letících v kruhu.
Z duhy složím rotoped
a přijedu k vám na oběd.
Juhůů!
Potůčky
Večer potom, když řekl jsi mi, ať neruším – "Že přemýšlíš."
Slzy jsem Ti po potoce v lodičkách posílala.
Nakonec všechny uplavaly. Vyschly spíš.
Myslím, že už dobře mi je.
Rukávy košile do nichž jsem vzkazy plakávala
až příliš rozpité byly. Ty šmejde spíš?
Na motivy japonských básní. 😉
Svíčky podzimu
Listí po kolena
a je ho čím dál víc.
Troška ohně zbývá
knotkům z javorových svic.
S dechem zatajeným
přejít kolem nich.
Zavřít pevně oči.
Neslyšet svůj hřích.
Hříchu po kolena
a zimy čím dál víc.
Vzpomínka na léto
Studený vítr do kaluže
zlatou drobenku smetá.
Snad se rozpomene,
na začátku léta.
Jak pod starou třešní
nás do spaní ukládal.
Balada – skoro rytířská
Již z mé hlavy
navždy prchnout může.
Ten starý příběh
rytíře a muže.
Na zemi ležím.
V krvi ubodán.
Jen má duše
nad tělem k nepoznání.
V kolech krouží, krouží koně vraní.
Na půlnoční stranu hřebci cválají.
Uchránil jsem
svou pověst i své Paní.
V maličkosti.
Snad v nepoddání.
Nevyhrál jsem.
Nyní čestně umírám.