Stalo se to za úsvitu.
Hořela stodola,
hořela štěňata,
hořela kuřata
i studna hořela.
A já stál a plakal.
Celá Země hořela.
Od úsvitu.
#0452
Jakou to divnou abecedu
mají ti všichni ptáci.
Poslouchám je
s hubou otevřenou.
Jak píšou Dopis zvací.
Ptačicím.
~~
Psáno toho dne, kdy Král Jelimán
na sjezdu v Nymburce
říkal věci nevídané.
#0451
Když natáhneš k Měsíci dlaně
zatřeseš jím
a ono málo co se stane.
Až potom smíš říct,
až po tisící –
Je čas Naděje s plachým krokem laně.
#0450
Žijem vedle sebe.
Na tloušťku dvou peří.
Na šířku otevřených dveří.
A víme jen tolik, že
se mezi námi šeří.
#0449
Tábornická uspávanka
Z křídel zlatohlávků
postavím ti lávku.
Do spánku.
Aby se ti hezky spalo
ve snu tě nic nepíchalo.
= Tati, vidím Polárku! =
#0448
Sakury jako sníh bílé
podušky stelou mé milé.
V noci v nich jen vítr lehává.
#0447
Dúmá
Země je hnědá
Krev je rudá
Bomba je černá
الأرض بنية
الدم أحمر
القنبلة سوداء
#0446
Nad úsvitem
Z jitrocele
cvrček skočil.
Ani nedomočil.
#0445
Janu S.
Když pláče malý chlapec,
jeho slza je malá a slaná.
Že ani potápka tam nebývá
jenom křivda jednou daná.
#0444
Přiviň mě něžně
do svého náručí.
Zůstanem na lůžku
než uschne a zaprší.
Než uschne a zaprší
rozkvetou pivoně.
Má milá v košilce
nasedne na koně.