Tady v tom krámku
býval můj dědeček holičem.
Dnes má zaslepená okna
obchodník se chtíčem.
#0374
V okně jsou mříže
jak černé křižovatky.
Jedna běží tam
a druhá zase zpátky.
Jde jen o to,
aby chodci nedrželi se za ruce.
A nelíbali se prudce.
O nic víc. Snad ještě, aby nešlápli si na střevíc.
#0373
Mám oči mělké
jako dna rybářských šalup
a dlaně hluboké
jako propasti nejvyšších hor.
Oči pláčou
dno bárky plní
a dlaně plné jsou
slzy již nepojmou.
#0372
Na pupenech kaštanů
se co peří zachytává.
Malá vločka
ještě slepá.
Chtěla jen na zem napadnout.
A teď v poutech poupat trne,
že s jarem malá slza skane.
Na zem suchou jako troud.
#0371
Po volbách
Je mi smutno až k smrti
a přece se jiskřička naděje,
jak malé srnče v houští krčí.
Tiše se modlím,
že snad dřív v srnu dospěje.
Než studený sníh její život skončí.
#0370
Je před úplňkem.
Ze dna ulic je slyšet
řvaní kočičích hlav.
Hůř bude
až přidá se k tomu
i kvákání zelených žab.
#0369
Už odmala mám stín.
Pořád jde vedle mě.
Snad ani si nesedne.
Jen v poledne
trochu stín vybledne.
A pak šlape zase podél mě.
Snad až do rakve.
#0368
Právě jsem napočetla
tři tisíce osm set padesát šest hvězd.
Jsem blázen
nebo mě chce Amor svést?
Je poledne
a nebe pořád nebledne.
#0367
Takhle to asi končí,
že začne padat mlha přes oči.
A Ty zahlédneš most.
Přes nekonečnost.
Chtěl bych,…
Až na patě mostu tvoje bolest končí.
#0366
Všíváš si slzy do polštáře
a černá Noc ti tváře suší.
Smočila pero v kalamáři
a píše a škrábe po tvé duši.
Nocí šiješ bez přestání.
A slzy k černé tolik sluší.