Závidím,
závidím hvězdám jak se chladně třpytí.
Že jen prosté „být“ je smyslem jejich bytí.
Hle Člověk
a holá řiť co jak Měsíc svítí.
Podzimní rána
Bílá a temně šedá
jsou rána daná do popela.
A někdo si k ohni sedne,
vlasy odhrne si z čela.
Z popela pak oheň vzejde,
den proměněný zcela.
Podzim
Na lůžko přikryté houní ze stříhané vlny,
ulehl Listopad, měsíc plný.
Samoty a odpuštění.
Rozbřesk
Čekáš, čekáš snad celý život.
Na Slunce, až ti kůži zahalí.
Na políbení, které ti rozevře ruce.
Ořech se koulí ve dlani.
Dočkáš se.
I dnes.
Prší
Kape, prší z šalmají
ptáci v listí dřímají.
Prší, šustí potají
Duše Duší zpívají.
A obloha je šedivá
zpívá Duše rozpitá.
Zpitá do němoty.
Večer
Padám na postel,
ruce zkřížené.
Snad ještě tuto noc
Anděl mě nevezme.
Ještě ráno, byl bych rád,
kdybych ti pusu mohl dát.
Tělo na tělo.
Zapomnění
Listy javoru mají barvu borové kůry
a místo smolou voní zapomněním.
Schovaným pod třetí dívčí pihou
v prameni za lesem.
Co býval a už není.
Pozdravení
Slunce vyšlo
v čaji šálku.
S vděkem hledám
malou známku.
Abych napsal pozdravení
za to ranní pohlazení.
Snědé ženě na plantáži
popřál – Dobrý den.
Savoy
K večeru bývá taková jemná mlha.
Jako když dámy kouřívaly v kavárně Savoy.
A kolem cest je jantarem ložený závoj
z pohaslých hvězd, jenž v tichu
chtěly dohasnout.
Za dva měsíce Christmas
Ještě jednou se nadechnout
a se špetkou naděje v hlase
v mezeře mezi koledou a skoročokoládovým Mikulášem
za rachotu vozíků mas
do kapsy polohlasem zašeptat.
Nebudete na mě hnusní, že ne?
píp píp píp
píííp
píííííí