Děvčatům sukně nadzvedáváš.
Jako když by to bylo poprvé.
S tou největší něhou, kterou rozeznáváš.
Snad boží andělé.
Větře, přestaň už vát.
Ať o Hvězdách se smí zas mužům zdát.
#0467
Velká tajemství
jsou na dně modrých očí;
když je přimhouříš.
#0466
Jsem unavený
a chce se mi spát.
Je mi zima.
Však chtěl bych hřát
ruce jenž hřály mne.
V pravé poledne.
Kdy míval jsem
hlavu na tvém klíně.
Chce se mi spát.
Moje přítelkyně.
#0465
prostřela ubrus na stůl
postavila talíř na ubrus
nalila polévku do talíře
rozžala svícen
nepřišel
#0464
O staré studni
kámen padá do ticha
až se tichem zajiká.
Křís.
#0463
Okna Města jsou černá.
Zmizelá místa vytržených zubů.
Ptám se po dubu, který tu byl včera
a vloni.
Nikdo neví víc než Oni.
Nikdo neví o dubu.
#0462
Zůstala příliš krátce,
na šatech vůně po mé matce.
Jen s jarem se na chvilku vrací
jak stěhovaví ptáci.
Po dlouhé cestě,
když sednou na větve šeříku.
#0461
Na zlomený rákos
znovu horský vítr píská;
sluky k jihu míří.
#0460
Město z dálky řve a hučí.
Jak šedá řeka, řeka bez náručí.
Tu, z tamtoho rohu, ozve se ticho,
to když tramvaj cinká.
Jsme všichni zase spolu.
Malí a Ježíšek ve slámě spinká.
#0459
Na stříbrných nitích
skřivánci visí.
A uprostřed poľa
kaplička volá
ku pobytí.