Amuse guele
Každý pátek,
přesně v osm třicet,
rozžíhaje svíci,
usedám k prostřenému stolu.
Po levé straně, straně mého srdce, jsou
talířek na pečivo,
malá vidlička na předkrm,
vidlička na hlavní chod.
Přímo přede mnou a směrem ke mně leží
dezertní lžička,
moučníková lžička,
talíř jemné barvy slonové kosti a ubrousek z egyptské bavlny.
Po pravé straně je přiložen
stříbrný nůž po matce mé matky na hlavní chod,
polévková lžíce
a nůž na předkrm.
Přibližně pět minut tiše sedím
a poté k doušku Pinot Gris
přikousnu jediné sousto Amuse guele.
Toť vše.