Už to začalo,
už prší!
Déšť sype do růží
kuličky hrachu.
Až dech se mi úží
z toho strachu.
Zda rudé květy tolik lásky
ještě přežijí.
#0477
Díval jsem se z okna
na děvčátko jak malovalo
velkou ruku nohama
a smálo se
a maminka se smála
a já se nesmál
a mudroval
jestli snad každý nemá nárok
dostat tělo s dvěma rukama
a bylo mi najednou divně z toho
jak mi dětské ruce nejdou
a kolik jsem jich už pokazil i přes to,
že jsem jich tolik držel v náručí.
#0476
Červenou hlínou tělo si maluješ.
Rudou hlinkou, horkou jak krev.
Máš pohled z ocele.
A hlíny už nezbývá.
Z železa dere se
zase jen kovový vzdech.
#0475
Někdy se čeří,
jindy má peří.
Nad ránem v lese
závoj si nese.
Co je to?
҉ ~ ~ Voda ~ ~ <><~ ~ ><>~ ~ ~ ~~ ~ ~ <>< ~ ~ ~ ~
#0474
Slyšíš jak šumí listí?
To není vítr,
ale déšť město čistí.
Aby se milenci zase mohli vodit
v rámech kaluží.
#0473
Je Ticho.
Drozdi zpívají
až mrazí.
#0472
Není větší křivdy
než stisknout otakárka v dlani.
Když požehnání nesl
mezi dolinami.
#0471
Vkládám mezerník
mezi dva nákupy v Tesku.
Tiše ho vyměníš za pomlčku.
Dlouhou a plnou stesku.
#0470
Každý den sedl do loďky,
aby mořem byl.
Jednou vyplul
už se nevrátil.
#0469
Čekání delší než život.
Úděsnější než noc bez jediné hvězdy.
Strach sedající za krk, lehčeji než holubí peří.
Chtěl jsem vlastně říct;
kdes byla?