#0361

Tak vážení,
skoro jsem to uhodnul. K dnešnímu dni jsem nadrásal 361 textů.
Začal jsem psát někdy v půlce roku 2015. Potom mi web chcípnul a já jsem se ztracenými texty přišel i o chuť něco dalšího psát. Po nějakém třičtvrtě roce jsem ale dal web zase dohromady no a píšu dál.

Největší hrůza je vymýšlet názvy textů. Nebaví mě to a často si říkám, že je to vlastně jedno. Dnes tedy padlo zásadní rozhodnutí. Začnu texty prostě číslovat a pokud mě napadne nějaký název, tak ho použiju uvnitř textu.

Mějte se fajn
  Váš Damián

#0360

Mělas ve vlasech
sponu z bukovýho dřeva.
Kroucený hobliny vlepený do tetřeva.
Jako když duši si na plátky krájíš
a pořád zbejvá zbejvá zbejvá.
Až nakonec zůstane jen oko do tetřeva.

#0359

Bože, jsi můj Bůh.
A chválím tě málo.
Před chvílí začalo ráno.

Celou noc jsem Tě nechválil.

#0358

Ležíme vedle sebe

na šířku jednoho vlasu.

Ležíme podél sebe

na vzdálenost dvou lidských hlasů.

Taková zima leží mezi námi, až je to k nevíře.

#0357


Je to jak vypadený zub.
A celé tělo o tom ví.
Co bylo, je a bude
praská jak v žáru kamení.

Dopis panu Saigovi

Posílám dopis ctihodnému panu Saigovi

Rákosy šustí již
že zaniká v nich křik námořníků na lodích.
Další léto uteklo
a já sedím, všem na očích, v přístavu Kuširo.

Čas se mi krátí, více však peníze.
Po krčmách mohu spát do konce měsíce.

Dagmaře S.

Ulpíváš mi všude.
Jako špína za nehty.
A šmouhy na podlaze.
Obraz na obraze.

Jsi na ručnících.
I na chodnících.
Ležíš všude.
Ó, můj osude.

Na břehu Omitaky

Stojím na břehu řeky Omitaky
a z dálek slyším, jak vítr lodím tluče do ráhen.
Co večer vrací se rybáři domů
ženám přiváží dlaně ztvrdlé na kámen.

Před svítáním

Dnes před svítáním
ptáci zvolna švitořili.
Jako by z hnízd na tři trylky
si jenom odskočili.

Potom bylo ticho,
až mráz po zádech běhal.
Když od nejmenších
ten hlas do hnízd zase lehal.

Loučení


Podali jsme si ruce,
když jsme se loučili.

Možná jsi mě škrábla.
To loučení se vůbec nehojí.