#0528

Přesně ve 4:13

narazila křídla do vrstvy vzduchu
a ozvalo se zapleskání
vzdáleně připomínající slovo Šalom.

Nikde nikdo nebyl,
jen kudrnatý mráček na obloze bez konce.

Šalom.
V tu chvíli byl Svět
znovu v pořádku.

#0527

O slavíčkovi

Maličkým drápkem
zachytil jsi úsvit.
A již táhneš jej k nebi vzhůru.

Jen díky tobě
bude den,
nejmenší ze všech trubadúrů.

#0526

Marnotratně rozkládáš
ze zlatých lístků dlouhý plášť.

Na cestičky prázdné
léto, když zhasne.

Z posledních se nevydáš.

#0525

Hlava pomalu klesá
Měsíc pomalu stoupá.
Nádech a výdech.
Mořská vlna
o mořský břeh si stejská.

#0524

Otevřel dlaň
a v ní nic není.
Jenom vítr,
který pod jabloní
hrál si nahoru a dolů,
hrál si, zpíval do úmoru.

#0523

Ostružiny krvácí
ve dlouhých stráních.
I tvá pusa je od nich.
Celá od krve.

#0522

Snad pochovali Listopad
a všichni pro něj pláčou tu.
Ze plotu slza odkapává
do kontryhelu kornoutu.

#0520

Řekni mi drahý
proč se mi stýská.

Když naše setkání
jsou tolik blízká.

Řekni mi drahý
kam husy letí.

Proč slova zůstanou
jen bez ceny smetí.

#0519

Prolétla srpkem Měsíce,
prolétla oknem, věříce …

Roztříštila se o podlahu
jediná mající odvahu.

Na odiv stavíce
střepů dva tisíce

prostému Tichu.