8.8. Esperanza
zdánlivě nic se neděje
jen občas zachvějí se oční víčka
kdyby stála, možná trochu podklesla by v kolenou
proč,
zrychluje se dech,
a teplo posouvá se od srdce po konečky prstů
teď ozve se
slabé ach
v hlavě tiše doznívá ohňostroj velikosti světa
zdá se, že spí
Třikrát jsem si klekal
než jsem utrhnul drobný kvítek podbělu.
Pořád bylo brzo.
Nebo mi ho bylo líto.
Tu máš.
Je to to nejcennější co mám.
Chtěl jsem být básníkem,
tak jsem napsal báseň.
Bez čtenáře však být báseň nemůže.
Tak tedy, … ani já nemohu být básníkem.
Společnost mrtvých básníků
Louka je znovu celá bílá
jako by se barva světa smyla
do ticha.
Jen holub přelét po obraze
a chlapec co snil o odvaze
do rámu ze sna zavzdychal.
Nasněžilo a znovu svítí Slunce
Oči laní
za svítání
třpytí se
v lese.
Pokaždé to tak křupne,
když došlápnu do čerstvého sněhu.
Jako oplatka
nebo čísi zlomené srdce.
O Měsíci
Snad Měsíc přikryje
svou bílou dlaní,
co rád bych přikryl
Láskou bez přizvání.
Měsíc snad přikryje
dlaní svou chladnou
čelo jenž hoří
Láskou nepřizvanou.
Dominiku, ty čubko jedna!
Hopsavě se za nimi rozběhnul.
Je hezké vidět,
když rodiče mají svoje děti rádi.
Žába ve vaně
Kap
Kap
Pak
Pak
Kvak
Kvak
Cap
Cap
Tak
Na špičky petrovskejch věží
sněží
a taky na svatýho Jakuba
sněží.
Bílej koník bez ohlávky
po Svitavě běží.