Moře, ty malé moře.
Proč jsi tak utrápené?
Snad, že vlny mírné máš
nebo vlásky sečesané?
Moře, ach moře.
Netrap se víc.
Vždyť plné jsi bílých,
malých plachetnic.
#0537
A Farewell to Arms
Jsem zde,
kde nechtěl jsem být.
Tady lidským tělem jak hnojem
živena je zem.
Zvony zvoní.
A buší. A prosí.
Prosí o smíření.
Že dost už má Země, dost má mrtvých duší.
Země prosí až skřípe.
Žadoní o zapomnění.
#0536
Pozdrav z Caporetta
Prsty saháš do oblak.
Dlaněmi se dotýkáš mraků.
Když pláčeš, plníš moře.
Když se směješ, rozkvétají stráně.
Tvá údolí jsou široká jako plece bojovníků.
A soutěsky úzké jako pasy mladých dívek.
Hluboké jsou tvoje propasti. Hluboké a temné jako nejčernější noc.
Kdo, kdo jsem já, že mi všechno toto dáváš darem.
Kdo jsem já, že na mne myslíš.
#0535
Maluji slova na vodu.
Maluji kulatá slova.
Než slunko se v rudou dokulí.
Rozplynou se. Tak i my oba.
#0534
Kdesi jsem zaslechl Irenu Budweiserovou.
Zpívala spirituál. Co jsem vykradl a co jsem napsal sám, nevím…
Taková hanba
copak se to dělá.
Přibít lidský tělo
na z dřeva kříž.
Úu, uu
A neříkej, že jsi
chtěl mu jenom pomoct.
Aby chvíli bylo,
bylo k Nebi blíž.
Úu, uu
Ty hřeby co trčí,
trčí kvůli tobě.
Z oceli jsou pevný,
prej už jsi k Nebi blíž.
Úu, uu
#0533
Měníš se,
jak mění se duny nad wádí.
A nad tím vším stříbrný Měsíc.
V ebenových nocích.
#0532
Rezavíme spolu
od shora až dolů.
Matička a šroubek.
Dokud nás rez neoddělí.
#0531
Ze sněhuláků
jen rudé trenky zbyly
uprostřed léta.
#0530
Tak dlouho jsem snil,
až jsem zapomněl.
Že mám nohy
abych šel.
K horám skrytým
ve stříbro bílé mlze.
K pramenům řek
stékajících v duze.
Ach ano,
žít jsem zapomněl.
#0529
Apokryfy
A já ti říkám –
"Tabito vstaň."
A ona vstala.
Celá nahá.
Kůže bílá
jako z popela.
Jako plamen svíčky se celá chvěla.
Jako dvou lidí holá těla.