Vedli se za ruku
ve hluku
města?
Skácelova kašna – Brno, Nám. Svobody
#0774
(Jen) trochu námořnická
Vlny prostřené
do široka.
K cíli mi zbývá jen
jedna sloka.
Z moře ční útesů
dva ostré hroty.
Má fregata troskotá
do nicoty.
#0773
Hraběnka
Hraběnka J. L. se dává do řeči se spoluobčany
a ptá se jich, jak se jim daří.
Je pravděpodobné, že získané informace předává,
prostřednictvím svého bývalého komorníka,
cizím mocnostem
a podrývá tak
snahy
o budování.
Ze spisu Hraběnka
#0772
Až mě vezmeš za lopatky
a položíš na lopatky.
Všechno řekneš
jednou krátkou básní.
Co jsi stih je dokonáno.
A teď už rychle zhasni.
#0771
Pokaždé, když se tě tam dotknu
něco zašeptáš.
Je to tak plaché.
Že zítra snad …
#0770
List padá
Déšť padá
Pták stoupá
Duše stoupá
Rovnováha Světa
#0769
2119
/Vyhynutí druhů/
Je noc.
Jen strážní ohně hoří.
Dnes střevlík zemřel.
Více ho není.
Nihil est.
#0768
Ať žije Cimrman a absolutní rým.
Vidím mraky,
říkám mraky.
Jako psi vypadají trochu.
Tomu bílému dám masa trochu.
Vidím mraky
však psy taky.
#0767
Šumava
Tam je ta tráva,
která vypadá jako zelený silon
nebo přes pařezy napjatá zelená pavučina.
A místa, která znějí tak německy
a svojí tíhou lámou nebe,
malují stíny až kdesi za očima.
#0766
Rozvážným krokem chutnali jsme víno
debatujíce o věcech nadzemských.
Smáli se nám, až bylo nám to líto,
že plácáme nesmysly o ženských.