Má dávná přání –
pod hladinou ukrytá
kupa kamení.
#0661
První neděle Adventní, ale už se to dere na jazyk.
Od kádě ke kádi chodníčky krve
a nad nimi, na provázcích,
měchýřky rybí,
jdou na Půlnoční.
#0660
Dnes napadlo
vrabečkům po kolena.
A Země do bílé zahalená
hned váže si rány.
Ach Bože,
odpusť mi
šlápoty co hnědou
na mezi jsem psal.
Odpusť mi,
páru co šla od úst.
Když Miluji tě
na mezi jsem psal.
#0659
Najednou se cosi zadrhne,
jako záděrka nebo v kůži trneček z šípkového keře
a rozpláču se.
Obloha je stejná,
slunce a lidé jsou stejní.
A přece je cítit něco
co před chvílí ještě cítit nebylo
a co za chvíli už znova cítit nebude.
A tak si ty slzy,
co kreslí dlouhé, teplé čáry po mé tváři
tak trochu užívám.
A brečím a směju se
a brečím a věřím,
že asi to je tak, jak to má být.
#0658
polotmavá
polosvětlá
polosladká
polohořká
polovina
celá vina
moje vina
jenom
moje vina!
#0657
Mravoučná – poklízecí (maminkovská) říkačka
Projdeš lesem,
potom louží,
po poli se bahnem ploužíš.
Pak ty boty od hnoje.
Hodíš k vám do pokoje.
#0656
Chtělo by se říct –
Je zima jak v morně.
A přitom louka ledových krystalků
za chvíli přivítá ráno.
#0655
Bílý škraloup na kaluži
jako pěna na mlíčku.
První vzpomínku na ni položí,
a řízne ho. Až do krve. Až na kůži.
#0654
Jezdci na koních
tudy projeli.
Jenom napít chtěli,
a zase odjeli.
Tak jako léto
jsou pryč.
Léto
a šedí holubi.
#0653
Somma
Mne i mršinu
něžně vítr políbil
na pravou tvář.
/Bitva na Sommě 1.7.-18.11.1916